Ve sportu nejde – a nemělo by jít – o politiku, zaznívá často. Jenže to téměř nikdy neplatí. Ukázkový příklad nyní nabízí úspěch tureckých volejbalistek na mistrovství Evropy. Hráčky, jimiž se přezdívá „sultánky sítě“, porazily ve finále šampionátu v Bruselu srbské mistryně světa a titul získaly vůbec poprvé v historii. Navázaly tak na úspěch z července, kdy v americkém Texasu zvítězily v ženské soutěži prestižní Volleyball Nations League.
V Turecku se z turnaje stala zásadní událost – zápasy evropského šampionátu sledovaly v ulicích tamních měst tisíce lidí na velkoplošných obrazovkách a sociální sítě vibrovaly radostí ze hry i z následného triumfu. Ze všech koutů země proudí zprávy o dívkách, které se nadchly pro tuto hru. Tamní volejbalová liga je rovněž štědře podporovaná sponzory. Ne všichni se ale z poháru radují, byť nelze úplně odhadnout, jak rozšířený protipól vůči všeobecnému slavení tyto názory představují. Pro konzervativní politiky či náboženské představitele jsou volejbalistky dlouhodobě terčem kritiky za své údajně nevhodné oblečení či chování, které se prý pro řádné muslimské ženy nesluší. Proč by mohl ženský sport vadit, vystihla pro americký deník The New York Times (NYT) bioložka Ceren Duyan, kterou turecká reportérka NYT zpovídala při sledování hry v istanbulském parku: „Při sledování úspěchů žen ve sportu i jinde si uvědomíme, že i ženy mohou být mocné.“
Tureckým konzervativcům ale vadí také otevřeně sdílená sexuální orientace některých hráček, třeba hvězdy týmu Ebrar Karakurt, která před časem na sítích sdílela fotku se svou přítelkyní. Islamističtí komentátoři či bývalý starosta Ankary volali po jejím vyhazovu z týmu a označovali ji za „národní hanbu“. A mají problém i s aktuálním úspěchem. „Odmítám tento pohár, protože je poskvrněn lesbismem,“ tweetoval třeba profesor historie Ebubekir Sofuoğlu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
