Snad nejvýraznějším příspěvkem k české debatě o nerůstu byl „longread“ novináře Deníku N Petra Koubského. Ten přistoupil k tématu bez předsudků a snažil se opřít o data, ale i o rozhovory s proponenty nerůstového hnutí. Jeho text klidní vášně a hledá prostor, ve kterém by mohly všechny strany směřovat k produktivnímu dialogu.
Nerůstová teorie v Koubského perspektivě vychází jako přirozená reakce na problémy, s nimiž se potýká ekonomika růstu. „Nerůsťáci“ jsou sympatičtí, vzdělaní a příčetní lidé a do dialogu o cestách k ekonomické a klimatické udržitelnosti by měli být zváni. Nerůstová koncepce však podle Koubského nemůže být v důsledku uplatněna jinak než mimo demokratické mantinely – „utopií, anebo násilím“. To autor dokládá tezemi, s nimiž lze částečně souhlasit, mám však za to, že si zaslouží stručné reakce, které ve veřejné diskusi dosud chybí.
Zaprvé, myšlenka nerůstu prý nemůže vyhrát volby. To je jistě pravda, ovšem volby dnes „nemůže vyhrát“ leckdo, stejně jako nejpozději od triumfu Donalda Trumpa víme, že leckdo horší dnes na Západě volby naopak vyhrát může. Jinými slovy, naše podoba demokracie čelí dávno i větším výzvám, než jsou alternativní systémové vize o tom, jak zakomponovat omezenost planetárních zdrojů do globální ekonomiky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
