Zapomnělo se Slovensko u Cyrila a Metoděje?

Co se to děje na Slovensku? Pět let po úkladné vraždě investigativního novináře a celospolečenském šoku sahají po návratu k moci politici, kteří jsou s vraždou spojováni. Ne že by zabíjeli, ale byli ve spojení s mafiemi, které pravděpodobně za vraždou stojí. Znamená to, že už slovenským voličům taková politika nevadí? 

Na takto položenou otázku odpoví až zářijové volby. Před nimi vede v průzkumech strana Smer Roberta Fica, jejíž mítinky připomínají české radikální demonstrace proti vládě. Řečníci včetně Fica odmítají NATO, vyzývají Ukrajinu, aby se vzdala Putinovi, a skandují „Nikdy proti Rusku“. 

Bratislavský sociolog Michal Vašečka upozorňuje na hluboké kořeny takových nálad. „Pokud se bavíme o hodnotové orientaci, je Slovensko v rámci východního křídla EU nejméně prozápadní zemí,“ říká Vašečka s poukazem na sociologická šetření z posledních let. „V otázce, nakolik se lidé cítí jako součást Západu, zaznívá na Slovensku vedle Rumunska a Bulharska nejčastěji zápor. Slovensko také vychází v průzkumech jako nejvíce protiamerická země a po Češích jako nejvíc euroskeptická. Spolu s Čechy je také nejvíc protiimigrantská, vede v obavách z komunity LGBT+. Vykazuje největší míru nedůvěry mezi lidmi a k institucím. Je nejvíc proruská a nejvíc proputinovská. Před válkou 56 procent lidí vyjadřovalo, že je jim Putin sympatický, teď je to asi 25 procent. Vůči Rusku cítí sentiment asi 45 procent lidí,“ uvádí Vašečka.  

Při zkoumání voličských postojů Slováků se projevuje poptávka po lídrovi, který bude řídit zemi tím, že bouchne do stolu a rozhodne. „To je neporovnatelné s Čechy, v tomto pohledu jsou to dvě úplně rozličné populace,“ říká Vašečka s tím, že velká část Česka volí populisty, zatímco hodně Slováků hledá spíš autoritáře. „Češi to nechtějí slyšet, protože jim to nezapadá do obrazu Slováků. Ale ani populista Babiš by nebyl na Slovensku dostatečně úspěšný, protože pro mnoho Slováků není dostatečně autoritářský,“ myslí si sociolog. 

Není třeba dlouze rozebírat, že ani v Česku není liberální demokracie na vrcholu popularity. Teprve nedávno odešel z Pražského hradu Miloš Zeman a obliba populistů v čele s Andrejem Babišem trhá rekordy. Během války na Ukrajině se však projevuje odlišnost slovenských postojů především ve vztahu k Rusku. Proti vojenské dohodě s USA, která v českém parlamentu hladce prošla, se na Slovensku (bez úspěchu) postavila opozice i veřejné mínění. A zatímco v české politické debatě se občas operuje pojmem „ruský agent“, velká část slovenské politické scény řeší „americkou agentku“ Zuzanu Čaputovou. 

Bratislavský sociolog připouští, že výrazně proruská orientace Slováků vychází ještě z dávných ideálů panslavismu. „Nikde nepřežily tak silně jako na Slovensku. Důvod jde hluboko do historie včetně rozpolcení našich zemí mezi Východem a Západem, které reprezentují Cyril a Metoděj,“ dodává Vašečka. 

Pátrat po spojení Roberta Fica s událostmi v raném středověku je ovšem chůzí po tenkém ledě a i Respekt bude před volbami zkoumat politické nálady Slováků raději přímo v ulicích slovenských měst. Ještě předtím ale zkusme něco jiného: vzít slova Michala Vašečky jako pobídku k tomu, abychom do oné „hluboké historie“ nahlédli a podívali se, co dnešní politické povědomí Slováků utvářelo podobně, jako to české nese otisk husitské rebelie „proti všem“, tolerantnosti Rudolfova majestátu nebo mindráku z Německa. 

Život bez pohodlí 

Vraťme se na začátek, tedy k tomu, kde se Slováci vzali. Podle všeho se dali do pohybu s jinými Slovany, kteří se v rámci událostí známých jako stěhování národů začali v obavě před Huny přesouvat ze své pravlasti mezi řekami Dněpr a Bug v 5. století na jih a západ. Nejzápadněji došli do Lužice, do Čech a přes Karpaty nebo podél Dunaje na sever Karpatské kotliny, známé také jako Panonská nížina. Všechna tato území byla zřejmě v té době málo osídlená, protože germánské kmeny se odtud přesunuly na západ. 

V průběhu 6. století se tak Slované stali na území dnešního Slovenska dominantním etnikem. Šlo převážně o zemědělce, kteří se usazovali kolem řek a zakládali malé, od sebe celkem vzdálené osady. Žili v monogamních svazcích, spalovali své mrtvé, uctívali jednoho boha – tvůrce blesků. Byzantský historik Prokopios (asi 500–565 n. l.) si o nich zapsal: „Uctívají řeky a víly, přinášejí jim oběti a pomocí nich věští. Bydlí v ubohých chatrčích, navzájem rozptýleni. Často mění obydlí. Někteří nemají ani košile ani pláště, všichni mluví jedním jazykem, neumělým, barbarským. Vzrůstem a ohromnou silou se liší od ostatních, kůži a vlasy nemají ani příliš světlé, ani docela černé, spíš jsou kaštanoví. Způsob jejich života je drsný, bez pohodlí.“  

Po první polovině 6. století navíc pronikají do Karpatské kotliny Avaři, kočovníci z oblasti Mongolska a Mandžuska. Zůstávají ale spíš na jihu kotliny a mezi Dunajem a Tisou vytvářejí říši známou jako Avarský kaganát. Odtud podnikají nájezdy na sever na území obývaná Slovany, muže zabíjejí a jejich ženy odvlékají s sebou.  

Tyto přepady donutily Slovany uzavřít první kmenové svazy, pomocí nichž se snažili avarským útočníkům čelit. Tak vzniká Sámova říše (623–658), vedená franským kupcem Sámou, který na území Karpatské kotliny přivedl kupeckou družinu ze západu, a když viděl, že se slovanské kmeny snaží proti Avarům spojit, postavil se do jejich čela. Výsledkem bylo úspěšné vojenské tažení, které Slované později zopakovali.