Jak se Pavel Blažek stal králem politického a justičního zákulisí

Až bude Pavel Blažek opouštět ministerstvo spravedlnosti, bude mít sbaleno do pěti minut. Vezme si maximálně fotku s většinou svých předchůdců, které si letos sezval na dýchánek při příležitosti výročí třiceti let znovuobnovené spravedlnosti v této zemi. Nic osobního v kanceláři nemá, což znamená, že bude schopen odejít spěšně a jen s lehkou taškou. Současný ministr spravedlnosti není typem člověka, který si potrpí na obklopování se artefakty. A ani jako politik po sobě nezanechává mnoho viditelných stop. Mezi jeho koníčky nepatří řečnění na tribunách a evidentně moc nestojí o pozornost. Nejaktivnější zákulisní hráč Fialovy vlády raději pracuje v tichosti.

O to překvapivější je, že toto svoje pravidlo letos uložil k ledu a vyrazil do otevřeného střetu s policisty a státní zástupkyní v případu údajné korupce v jeho domovském Brně. Žalobci, protikorupční organizace a část koaličních politiků mluví o nebývale tvrdém zasahování do nezávislosti justice, Blažek však namítá, že nedělá nic protiprávního. Od dob tzv. justiční mafie, zákulisního spolčení politiků s významnými členy justice s cílem zastavovat nelegálními způsoby politicky citlivé případy, se společnost nepochybně posunula. Případ Blažek může být ideálním testem, jak moc.

Mohl, ale není