Obnova přírody narazila na obnovu populismu

Kritici kapitalismu po celém světě rádi argumentují ničením životního prostředí, které má výroba na svědomí. V Česku ale obvykle tyto řeči nepadají na úrodnou půdu. Příliš dobře si ještě pamatujeme, jak se k ochraně přírody stavěl ten jediný protikapitalistický systém, který na světě během posledního století vznikl a v Česku se bohužel dostal na dlouhá léta k moci. Naopak návrat kapitalismu do českých zemí přinesl zásadní zlepšení i pro zdejší přírodu. Přesto bychom měli potlesk zatím odložit.

V několika ohledech se zlepšování životního prostředí zadrhlo. Třeba u čistoty ovzduší, kvality podzemních vod nebo emise těžkých kovů. Asi největší spoušť se ale děje v kvalitě ekosystémů a ztrátě biodiverzity. Tyto pojmy asi nikoho z gauče nezvednou, ale v principu je to podobné, jako kdybychom v Česku každý rok zbourali jedno z omezeného počtu zdejších historicky cenných náměstí a nahradili ho paneláky. Byty a nákupní centra by neubyly, ovšem historické a kulturní hodnoty by mizely v nenávratnu. Podobné mizení se děje v naší přírodě s živočišnými a rostlinnými druhy kvůli masivnímu používání chemie v zemědělství a likvidaci přirozené přírody na loukách, v lesích a ve vodě.

Přitom ochrana těchto hodnot se musí ubírat cestou politické dohody a česká příroda měla dosud to štěstí, že na její straně stál politický trend v Evropské unii. Ta se snažila omezit likvidaci kontinentální přírody s vědomím, že chránit neznamená zchudnout. Naopak. I méně chemie a betonování či méně strojového vysekávání trávníků totiž přinese pracovní místa, zisky a růst HDP – jen ho místo těžkotonážním likvidátorům přinese jiným, moderněji uvažujícím firmám.