Čína versus USA: Provokace, absurdita a křehký příslib 

Na jak dlouho se mohou zlepšit velmi křehké americko-čínské vztahy? Minulý týden ukázal, že odpověď může být „jeden den“. Přesně tak dlouho vydrželo optimističtější naladění nastartované dvoudenní návštěvou amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena v Pekingu. Cesta sice nepřinesla žádné hmatatelné výsledky, přišla ale po měsících vyostřeného napětí, kdy spolu obě vlády prakticky o ničem nejednaly a návrat k jednacímu stolu byl nutným prvním krokem k jakýmkoli dalším posunům. Když Blinken minulé pondělí opouštěl Čínu, oceňoval čínský prezident Si Ťin-pching „progres“, který obě strany udělaly, americký prezident Joe Biden zase svého ministra chválil za „sakra dobrou práci, kterou v Pekingu odvedl“. V úterý ale Biden na akci demokratických sponzorů nazval Si Ťin-pchinga „diktátorem“, čínská strana následně výrok označila za „absurdní a nezodpovědný“, za „narušení čínské důstojnosti a politickou provokaci“ a do vzájemné komunikace se vrátily napětí a výčitky.

Svým způsobem představuje dění z minulého týdne přesnou ilustraci stavu, v jakém se vztahy mezi oběma velmocemi nacházejí. Vidí v sobě navzájem největší rivaly, čemuž odpovídá i dlouhodobě rostoucí napětí a vyostřené reakce na jakékoli sporné téma. V případě Číny to byla například loňská návštěva tehdejší americké šéfky Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi na Tchaj-wanu, po které Čína ukončila veškerá diplomatická jednání s USA a kolem ostrova předvedla masivní vojenská cvičení. Pro USA to zase byla epizoda z letošního února, kdy nad USA doplul čínský vzdušný balon, který americká vláda označila za špionážní, veřejně ho sestřelila několika raketami a zrušila Blinkenovu plánovanou cestu do Pekingu.

Výsledkem tohoto stavu byl skoro rok, během něhož obě země neřešily téměř žádný z dlouhého seznamu vzájemných problémů. V posledních měsících zároveň na obou stranách podle všeho rostlo uvědomění, že pokud se něco nezmění, může brzy dojít k problému – poplach například vyvolala situace ze začátku června, kdy Američané zveřejnili záběry čínské válečné lodi, která „nezodpovědně a nebezpečně“ těsně proplula před americkým plavidlem. Právě obava z nechtěného střetu a následné možné vojenské eskalace bývá experty zmiňována jako jedno z hlavních rizik aktuálního napětí.  

Podle mnoha znalců americko-čínských vztahů je zájem stabilizovat vztahy na obou stranách. Jak čínské, tak americké vedení ale čelí silným domácím tlakům, které oběma vládám dávají málo prostoru pro vstřícnost. Nacionalistické křídlo čínských komunistů tlačí na vedení, aby ukázalo sílu před volbami na Tchaj-wanu, které proběhnou příští rok v lednu. Na americké scéně se zase již pomalu rozjíždí kampaň před příštími prezidentskými volbami a republikáni si Čínu berou jako téma, na kterém chtějí ukazovat údajnou slabost Bidenovy administrativy. O té má svědčit třeba samotná ochota současné americké vlády s asijskou velmocí jednat: „Cesta ministra zahraničí do Číny povede k legitimizaci čínské komunistické strany a jen dál oslabí suverenitu naší země,“ uvedla například Elise Stefanik, čtvrtá nejvýše postavená republikánka v Kongresu.