Líbej mě k smrti
Režisér Luca Guadagnino ve své kanibalské love story Do morku kostí testuje hranice lásky i toho, co je znepokojivé
Na dveřích pokoje dívky ve vybydleném karavanu zapadne zvenčí tiše petlice. V divákově hlavě začne divoce bujet její dřívější poznámka svěřená kamarádce, že ji otec hlídá a nejspíš jí nedovolí přidat se k noční seanci puberťaček, jejichž rodiče nejsou doma. Když dívka uteče oknem a poté jedné z kamarádek, jež ji na mejdanu mezi sebe přijímají, nečekaně ukousne prst, začíná být zřejmé, že zámek na dveřích neznamenal tyranského otce v domě bez matky, z jehož dohledu se dívka musí vymanit. Je to pojistka, která měla naopak ochránit svět před ní. Z nevinně vypadající středoškolačky se vyklube vnitřně rozpolcený kanibal, stvoření poháněné neodolatelnou touhou krmit se masem druhých.
Za novinku Do morku kostí (Bones and All) si italský režisér Luca Guadagnino loni v září odnesl z festivalu v Benátkách cenu za režii a film aktuálně hrají česká kina. Začíná jako pocta filmům Johna Hughese, jenž vzal v osmdesátých letech americké teenagery vážně a jedinečně zachytil realitu jejich rozjitřených emocí i naléhavost, s jakou poznávají sebe samé i svět. Jedním kousnutím se ale mění v horor o vyloučení a jinakosti, kterým režisér navazuje na jinou silnou tradici v americké kinematografii – filmy o monstrech, která jsou zároveň trpící obětí. Tím divoké žánrové převleky ale nekončí. Brzy se film přehoupne do road movie, která meandruje romancí o mladých milencích i terénem amerického nezávislého filmu devadesátých let zabydleného opuštěnými, osamocenými dušemi bloudícími rozlehlou prašnou krajinou a městy amerického středozápadu jako stíny pionýrů dobývajících Divoký západ, který je pro ně dávno ztracený. Guadagnino se pohybuje v terénu amerických žánrů tak dobře, až by šlo snadno zapomenout na jeho italské kořeny. Ať už se ale jeho filmy odehrávají kdekoli, jedno je spojuje: puzení hrdinů a hrdinek přestat skrývat, kým jsou. Prožít, byť třeba na chvíli, naprosto svobodnou verzi svého já. Z jednapadesátiletého režiséra se tak – i díky spolupráci s androgynní hvězdou Timothéem Chalametem – pozvolna stal ambasador pocitů a hodnot současné mladé generace.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu