Český karambol s 21. stoletím

Co má udělat proreformní předseda vlády, když přijde mezi vstřícně naladěné byznysmeny, kteří se spojili, aby podpořili reformy a celkovou modernizaci státu? Neměl by jim oznámit, že něco konkrétního chystá? Nebo je zahrnout vděčným nadšením pro jejich vizi, která chce přiblížit zemi k budoucí prosperitě? Anebo aspoň otevřeně vysvětlit, jak dlouho bude Česko na vzývané reformy čekat?

Petr Fiala zvolil minulý týden na konferenci reVize, pořádané iniciativou Druhá ekonomická transformace, úplně jinou strategii. Přítomné hypnotizoval unylými řečmi o tom, co všichni v tomto podání dávno znají: o chytrých investicích, digitalizaci, štíhlém státu, který nám slouží, aniž by obtěžoval… Nově nezněla ani odbočka k zásobám lithia, které nám prý otevírají cestu k „přebudování automobilového průmyslu“. Těžko říct, jestli se někdo z přítomných neprobral aspoň u neotřelého sdělení, že „máme na to patřit mezi deset nejúspěšnějších zemí světa“, které premiér opřel – jak řekl – o své „odborné přesvědčení“.

Nejlepší tak z vystoupení zůstalo, že přišel a na nikoho se nevytahoval. Otázka je, jestli nám to má stačit. Řekněme rovnou, že ne.