Křivolaká cesta západních firem z Ruska

Některé západní firmy odešly z Ruska pár týdnů po únorové invazi. Třeba francouzská automobilka Renault nebo americký řetězec McDonald’s promptně prodaly své továrny, restaurace – a vůbec všechen majetek. Zpravidla nevýhodně. Do účetnictví si připsaly masivní ztráty (v případě McDonald’s více než miliardu dolarů), a tím pro ně ruské angažmá skončilo.

Většina společností tento radikální krok neudělala. Buď odejít vůbec nechtěly, protože ruský byznys pro ně neztratil atraktivitu, to je případ rakouské Raiffeisenbank. Nebo prý odejít chtěly, ale je to příliš „administrativně složité“, jak říká britský řetězec Marks & Spencer. Nebo jejich vedení váhalo, až prováhalo. Ekonomové z univerzity ve švýcarském Sankt Gallenu na konci minulého roku spočítali, že ze zhruba 2500 firem (respektive ruských firem vlastněných firmami ze sdružení zemí G7, tedy USA, Kanady, Německa, Francie, Itálie, Velké Británie a Japonska) své podnikání ukončila jen desetina. 

Za to dnes čelí kritice a hrozbám bojkotu, ale dále než ke slovům západní veřejnost zatím nedošla. Vzhledem k tomu, že tlak ze Západu není nijak velký, velké vlny odchodů se očekávat nedají. Zvlášť v situaci, kdy ruské úřady zpřísnily pravidla pro exit: zahraniční firma, která se rozhodne opustit ruský trh, musí zaplatit zvláštní daň 10 procent z hodnoty, za kterou své majetky prodala – a přímo tak financovat ruskou válku na Ukrajině.