0:00
0:00
Prezidentské volby8. 1. 202318 minut

Pochybovat o sobě je správné

S Petrem Pavlem o konci blbé nálady, úkolech rozvědčíků a o naději, plánu, klidu a řádu

Generál Petr Pavel
Autor: Milan Jaroš

V řadě vystoupení se odkazujete na Václava Havla. Mluvíte o tom, že vás inspiruje vedle dalšího svou civilností a slušností. Je něco, co byste si vzal z prezidentství jeho nástupců Václava Klause a Miloše Zemana?

Na obou je určitě něco pozitivního a já bych byl dalek toho, abych prezidentství Klause a Zemana hodnotil jednoznačně negativně. U Václava Klause bych možná řekl, že nesnižoval, alespoň ne plánovitě, důstojnost prezidentského úřadu. Pokud jde o Miloše Zemana, tak s výjimkou jeho přílišné vstřícnosti k Rusku a k Číně to byl přístup k obraně země. Vždy se zasazoval o to, abychom brali armádu jako nutnou investici do bezpečnosti nás všech, abychom se účastnili zahraničních misí, abychom dodržovali naše závazky v Severoatlantické alianci. To, myslím, by se dalo přičíst k jeho kladným rysům. Už jenom tím, že některá stanoviska ve prospěch zajišťování obrany opakoval a zdůrazňoval, vytvářel pro to příznivou atmosféru. Že to v praxi nakonec s ohledem na Rusko a Čínu vypadalo jinak, to je samozřejmě druhá věc.

↓ INZERCE

Vedle Andreje Babiše jste byl dlouho považován za favorita volby, nakonec se na vás ale dotáhla Danuše Nerudová. Jak se vám to mohlo stát?

Nevnímám to jako své selhání nebo selhání mé kampaně, je to naprosto přirozená věc. Byl jsem v povědomí občanů mnohem déle než Danuše Nerudová. Vlastně už v době, kdy jsem byl náčelníkem generálního štábu a kdy jsem byl předsedou Vojenského výboru NATO, tak o mně bez jakékoli kampaně věděla asi polovina populace. A stavět na rozšiřování té známosti bylo samozřejmě důležité, ale ten posun byl poměrně pozvolný, několik let jsem s debatami objížděl zemi. Danuše Nerudová byla ještě před půl rokem neznámá velké části obyvatel, do kampaně vstoupila jako nepoznaná a její obraz se vytvářel na základě toho mediálního, který kolem ní existoval. A pokud přijde do kampaně žena, která je výrazně mladší než její konkurenti, navíc navenek působí příjemně, empaticky, tak je docela přirozené, že vyvolává pozitivní emoce.

Co chcete udělat, abyste přesvědčil voliče, že mají do druhého kola nakonec poslat vás?

Budu stavět na tom, na čem jsem stavěl celou kampaň: jdu do toho s nabídkou služby, která je jasně definovaná zkušenostmi. A já jsem přesvědčen o tom, že ty zkušenosti, které jsem za svůj život nasbíral na poli obrany, zajišťování bezpečnosti, diplomacie, mezinárodních vztahů, jsou vhodné pro tuto dobu a pro tuto funkci. Snažím se voličům jasně vykreslit to, že to není pouze můj soubor volebních slibů, ale že to je fakty doložená životní praxe, kterou si může každý ověřit.

Podle sociologických dat vás nicméně už nyní zná 90 procent populace a to, o čem mluvíte, jste jí představoval doteď. Nemusí vám to ve finiši stačit. Máte připraveno ještě něco dalšího?

To, že moje jméno zná 90 procent voličů, nutně neznamená, že všichni taky vědí, co je za ním. Setkal jsem se s tím, že i mnoho vzdělaných voličů, u kterých by člověk nějaký přehled očekával, například neví, co jsem dělal v NATO. Na ně se chci dál zaměřit.

Nerozhodnutí voliči se možná rozhodnou až podle celoplošných televizních debat. Jak se na ně připravujete?

Důkladně. Nejenom tím, že studuji témata, konzultuji je s odborníky, ale samozřejmě se na to připravuji i z hlediska formy. No a pak taky tím, že sleduji vystoupení svých soupeřů. Zároveň jsem se už řady debat s nimi zúčastnil, to všechno jsou způsoby přípravy na rozhodující debaty v televizi.

Expremiér Vladimír Špidla vzpomínal na to, že když šel do debaty s Václavem Klausem, vyloženě si v týmu simulovali, jak bude asi Václav Klaus odpovídat. Děláte něco podobného?

Taky, ano. Vždycky je potřeba mít nějakého živého protivníka, který bude pokud možno tak tvrdý jako ti reální. Sledoval jsem i ty debaty, kterých se v minulosti účastnili jak Karel Schwarzenberg, tak poté Jiří Drahoš. A díval jsem se i na to, v čem se třeba dopustili chyby nebo co bych já sám chtěl dělat jinak.

Hodně se o vás mluví jako o kandidátovi střední a starší generace. Co by měli mladí lidé z toho, kdybyste se stal prezidentem?

Naprostou transparentnost, protože – a říkám to nejenom mladým lidem – jsem nezávislým kandidátem, který se nebude ohlížet na žádnou zájmovou skupinu ani na žádnou právní kancelář ve výkonu funkce. Jsem otevřen diskusi, a to nejen s mladou generací, ale se všemi. Je totiž možná trochu krátkozraké orientovat se výlučně na mladou generaci – spolehnout se pouze na drive, vynalézavost a originalitu mladé generace bez využití zkušeností starších může být slepá ulička. Na druhou stranu více zapojit mladé je velice důležité, protože by to měl být především jejich zájem, jak tahle země bude vypadat. V NATO byla založená tzv. skupina mladých lídrů, pro kterou jsem jako předseda Vojenského výboru NATO přednášel. V době, kdy jsem byl ještě před tím náčelníkem generálního štábu v Česku, jsem jednal se spoustou mladých lidí a jezdil po školách. A samozřejmě jsem připraven s nimi debatovat i dál a řešit témata, která se jich budou bytostně týkat.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články