Evropa hledá vzácné kovy

„Musíme víc těžit. Zjednodušíme podmínky otevření nových dolů v EU,“ prohlásil eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton minulý týden. Stejná věta by před rokem byla z úst unijního zástupce nepředstavitelná. Nejprve covid a s ním související výpadky v dodávkách surovin, poté konec fosilních paliv z Ruska a pak miliardy dolarů výrobcům čistých technologií, které od letoška prší na americké firmy prostřednictvím nového zákona na podporu zeleného průmyslu, však změnily realitu a Evropa se přizpůsobuje.

Po ruském vpádu na Ukrajinu řada politiků hlavně ze středu a východu Evropy říkala, že green deal – cesta ke snížení emisí v EU až na klimaticky neutrální provoz v roce 2050 – je mrtev, protože na něj evropské státy nebudou mít. Sázka na čisté technologie se však během roku ustavila nejen jako nástroj, jak se vyrovnat s klimatickou změnou, ale také, jak se jednou provždy zbavit energetické závislosti na Rusku. Označení technologií na výrobu solární a další obnovitelné energie nebo na výrobu baterií do aut za strategický sektor, který potřebuje umést cestičku a dotovat, tak jak to minulý týden udělali Breton s eurokomisařem pro klima Fransem Timmermansem, je pokračováním této cesty.

Evropě na ni chybějí vzácné kovy a další suroviny, které jsou pro výrobu čistých technologií nepostradatelné. Lithium, kobalt nebo palladium Evropa v naprosté většině dováží, hlavně z Asie. Konkrétně lithia, které se používá do baterií a čipů, se 90 procent dováží z Číny. Pokud má Evropa radikálně snížit emise a nahradit spalovací motory elektrovozy, jak si vytyčila, bude lithia potřeba šestnáctkrát více než nyní ještě do konce tohoto desetiletí. V polovině století pak čtyřiadvacetkrát.