Bitva s Klausem: kde uspěl a v čem kdysi prohrál jeden z nejpozoruhodnějších českých ekologů

Josef Vavroušek, významný český ekolog, myslitel, vizionář a zastánce udržitelného rozvoje, by se 15. září dožil osmdesáti let. Po revoluci se stal prvním (a zároveň posledním) federálním ministrem životního prostředí a díky svému rozhledu a vzdělání byl jednou z mála osobností schopných argumentačně čelit ekologickým „ignorantům“, jejichž hlavním apoštolem byl v první polovině devadesátých let tehdejší šéf ODS, ministr financí, místopředseda federální vlády a později premiér a prezident Václav Klaus. O tom, v čem střet obou mužů spočíval a co z Vavrouškova odkazu je živé i dnes, hovoříme s Vavrouškovým kolegou a přítelem, slovenským environmentalistou, geografem, ochranářem a bývalým politikem Mikulášem Hubou.

Ačkoli byl Vavroušek původním zaměřením technik a systémový analytik, jeho životním posláním se stala ochrana životního prostředí. Jak a kde jste se seznámili?

Začalo to na vernisáži výstavy výtvarníka Františka Guldana v květnu 1985 v Bratislavě, kde jsem se setkal s Fedorem Gálem. Ten mě vzápětí pozval k nim do Prognostického ústavu Slovenské akademie věd na přednášku jistého experta z Prahy – Josefa Vavrouška, přezdívaného Viki. Byla to součást Josefova turné po Československu, v jehož rámci představoval svou prognózu vývoje životního prostředí v Československu. Tehdy se zpracovávalo více podobných prognóz, například prognóza vývoje ČSSR do roku 2010, kterou sestavil Valtr Komárek s kolektivem. Vavrouškova prognóza byla velmi komplexní a Josef se na ni snažil získat zpětnou vazbu. Už tento otevřený, participativní přístup se mi moc líbil. A líbilo se mi i Josefovo vystupování: kompetentní, kolegiální a zároveň neformální. Okamžitě jsem si řekl, že s tímto člověkem bych chtěl spolupracovat. Což se zanedlouho i stalo.