Zločin vyzvědačství nebude už jen vyzrazením utajované skutečnosti

Před dvěma lety zaregistrovala podle své výroční zprávy Bezpečnostní informační služba na českém území aktivity Rusa napojeného na moskevskou vojenskou tajnou službu GRU. Snažil se v Česku vybudovat síť informátorů z českých občanů a ruských emigrantů, kteří by mu dodávali informace o Putinových opozičnících žijících v České republice a jejich připravovaných aktivitách. Loni zaregistrovala BIS aktivity čínských špionů ze zdejšího velvyslanectví, které vedly k úzkým kontaktům s některými tuzemskými politiky a získávání informací z kuloárů české politické scény.

Jsou to dva případy, vybrané ze zpráv BIS za poslední tři roky, podobných tam najdeme více. Přestože je podle BIS zřejmé, že ruští nebo čínští špioni získávali informace tajně a se zřejmým záměrem využít je k oslabení bezpečnosti Česka a posílení agresivních záměrů Moskvy a Pekingu, nic jim za to v Česku nehrozí. Žádné zatčení, obžaloba, trest, vězení. Jejich aktivity proti bezpečnosti Česka jsou podle našich současných zákonů legální. Podle paragrafu, kterým české právo dnes trestá špionáž – či oficiálně vyzvědačství –, je možné postihnout pouze „vyzvídání utajovaných informací s cílem vyzradit je cizí moci, která je může zneužít proti bezpečnosti země a jejích občanů“.

Nic z toho, co vyzvídali zmínění ruští a čínští špioni, není podle zákona utajované a české bezpečnostní a justiční instituce nemohou proti tomu udělat vůbec nic. V době ruské vojenské a čínské technologické a obchodní agrese je tahle bezmoc pro Česko riskantní. Přitom by, jak už roky upozorňují experti, stačilo v příslušném paragrafu nahradit „utajovanou informaci“ termínem „informace ohrožující bezpečnost země“. I když cesta k téhle výměně byla komplikovaná, nyní se zdá, že jsme skoro na jejím konci. 

BIS léta monitorovala styky ruských špionů s řadou tuzemských proruských organizací, například s Klubem českého pohraničí nebo s Přáteli Rudé armády nebo třeba vliv špionů usídlených za fasádou řady z 13 tisíc „českých“ firem s ruskou účastí, které tu vznikly po roce 1990. Monitoring podle dostupných výročních zpráv ukazuje, že tato část občanů Česka je ochotna s Rusy spolupracovat, třeba jim poskytovat informace o soukromí lidí a politiků, o vztazích mezi zaměstnanci v různých firmách či státních úřadech a spoustu dalších „drbů“, které samy o sobě mohou být poměrně neškodné, ale v rukou nepřátelské moci se promění v nebezpečnou zbraň. Mohou posloužit k vydírání, donucení ke spolupráci, ideologické diverzi, oslabení důvěry v instituce nebo ke krádeži citlivých údajů.