Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Dobrý den,
novinářská práce má pro mnoho z těch, kdo ji vykonávají, jeden zajímavý vedlejší efekt. Mizí bázeň před setkáváním se známými a takzvaně důležitými lidmi. Nemám teď na mysli cynickou protřelost hele-já-už-jsem-to-viděl-všechno. Máloco je otravnější. Ani bohorovnou lehkomyslnost ono-to-nějak-vždycky-dopadne. Moje kolegyně Silvie Lauder už vedla tolik rozhovorů s tolika vlivnými lidmi, že by mu snadno mohla propadnout. Ale ne, na každé setkání se připravuje stejně pečlivě, jako by se chystala na exkluzivní zádušní interview s TGM.


Mám na mysli vědomí a odzkoušené pochopení, že častý pobyt na televizní obrazovce a důležitá funkce z nikoho nedělá odlišnou lidskou bytost, než jsou jeho sousedé a spoluobčané. Na setkání (například) s premiérem je dobré se připravit a je na místě jistá občanská úcta před rolí, kterou plní, ale tím to končí. Mnohem víc je to spoluobčan, který má vůči vám povinnosti. A pokud hovor a setkání probíhá hrozně, je to jeho problém a zpráva o něm samotném. Za projevený respekt očekáváte respekt a vstřícnost nazpět a na velký ostych není místo.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu