Proč zahubit všechny ty půvabné akáty
Zápas člověka a stromů ukazuje, jak složitá je naše planeta – i v planinách nad řekou Dyjí
„Požáry ze čtyř stran hoří léto. / Omamně kvetou akátové háje,“ začíná báseň Krátký popis léta od Jana Skácela. Nikdo nemůže popřít, že tyhle stromy na jih Moravy už dávno patří. Lidé milují akáty, dvacetimetrové stromy s výraznou kůrou a ještě výraznější vůní bílých květů, které vytvářejí světlé a prostupné háje. Botanici mají k jejich schopnostem žít a přežít zaujatý respekt. Včelaři a jejich včelstva jsou šťastní z pobytu někde poblíž nich, protože akátový med je podle mnohých ten nejlepší.
Jako lidé akát milují, dokážou na něj snadno zanevřít. Na sadaře, jehož stromům začne akát sousedit a on se ho včas nezbaví, čeká později urputný boj o život sadu. Ochranáři v Národním parku Podyjí jsou si jistí, že zdejší step by před akátem neobstála. Zmizela by pod jeho korunami. A tak proti němu vedou cosi jako válku, dokonce za použití chemických zbraní.
Cílené trávení akátů injekcemi do navrtaného kmene vyvolává otázky. Které stromy zabíjet a jak? A skutečně – proč vlastně? Možná, že nad Dyjí mají v dnešním rychle se oteplujícím světě akáty být. Možná, že čas stepi, kterou tam vytvořili naši předci v průběhu staletí postupným vymýcením tehdejších lesů, skončil. Není lepší nechat přírodu – alespoň v národním parku – na pokoji?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
