Jak otroci zajistili bílým ženám ekonomickou nezávislost

Na historii je fascinující, že nikdy není popsána definitivně, ale vždy je v ní ještě něco nového k objevení. O jednom takovém pohledu je dnešní newsletter.  

Když v druhé polovině padesátých let 19. století cestoval novinář James Redpath po jižanských státech USA, jedna věc ho překvapila. Editor listu New York Tribune a dlouholetý kritik otroctví na Jihu zjistil, nakolik tuto nehumánní praxi obhajují a černošské emancipaci urputně brání kromě bílých mužů také bělošské ženy. V sérii textů se pokusil tyto jejich názory objasnit, přičemž vysvětlení nabízel několik – a je pozoruhodné, nakolik byl ovlivněn dobovým názorem na ženy.

 Podle něj byly od útlého věku „indoktrinovány“ a nikdy se nesetkaly s odlišným názorem, ať už v bezprostředním okolí nebo knihách či novinách, které četly. Klíčovou roli podle Redpathe hrál také fakt, že byly ochraňovány před setkáním s nejhoršími podobami otroctví – jižanské dámy nechodily na aukce, kde se otroci prodávali, neviděly bičování a další tvrdé tresty, nebyly obeznámeny s masivním rozsahem obchodu s lidmi. Kdyby ho znaly, spekuloval seveřanský žurnalista, bezpochyby by se přidaly k hlasům požadujícím jeho zrušení.