Mír nesmí být válka

Pokud jsme potřebovali před prezidentskými volbami připomenout, jak moc může záležet na výběru příští hlavy státu, dostalo se nám poučení ze směru, odkud se nikdy žádné velké inspirace nečekaly.

Kdyby Ukrajinci vybrali ve svých volbách v roce 2019 špatně, byli by dnes úplně jinou zemí. I my bychom byli jiní a svět by se ubíral jiným, výrazně horším směrem. Jenže oni zvolili muže, který se uměl v pravou chvíli dobře rozhodnout a zřejmě tím změnil chod tohoto století.

Volodymyr Zelenskyj mohl na konci loňského února využít nabídky Spojených států a uprchnout před postupující ruskou invazní armádou z Kyjeva do exilu. Kdo by se mu mohl divit, všeobecně přece panoval názor, že Rusové dobudou ukrajinské hlavní město v řádu desítek hodin a že tamního prezidenta v takovém případě čeká ošklivý osud. Zelenskyj ale nabídku odmítl dnes již legendárními slovy: „Nepotřebuji odvoz, ale zbraně.“

Od toho okamžiku bude možné v budoucnu datovat novou éru. Ukrajinci se dodnes fantasticky brání a barbarství ruské invaze leží před celým světem v celé své nahotě. U žádného významného konfliktu v minulosti nešlo natolik detailně sledovat tak zřetelnou linii mezi útočníkem a jeho obětí, mezi zákeřnou brutalitou a hrdinstvím, mezi morálkou zlodějských vrahů a tak silnou touhou po svobodě, že dává sílu vzdorovat enormní přesile, nepohodlí a nebezpečí.

Ukrajinské odhodlání vytrhlo Evropu z obvyklého politického „realismu“ tak, že se myšlení některých státníků v podstatě obrátilo vzhůru…