„Nemohl jsem zůstat maoistou věčně. Zaprvé jsem příliš ztloustl na to, abych mohl dál nosit kalhoty do zvonu. A zadruhé mi došlo, že komunismus znamená věnovat svoje golfové hole nějaké rodině v Kongu.“ Čtete trochu drzé, příjemně arogantní vzpomínky amerického konzervativního komentátora a satirika P. J. O’Rourkeho na vlastní mladickou koketerii s levicovým radikalismem. Americké noviny byly minulý týden podobných vět plné, protože tahle stálice mediální scénu nadobro opustila. O’Rourke zemřel ve věku čtyřiasedmdesáti let.
Autor dvacítky knih nepatří v Česku k nejprofláknutějším, díval se ale na svět způsobem, který za jistou pozornost stojí. Jednak si o něm něco zajímavého myslel, tuto kvalitu v sobě nicméně nachází téměř každý z nás. O’Rourke si ale na rozdíl od většiny dokázal udržet pobavený odstup, satirický nadhled, zvládl dokonce i sebeironii. Svět v jeho podání zůstával legračním místem vzájemného potýkání nedokonalých a zásadně omylných lidí. „Demokraté jsou stranou, která slibuje, že s vládní pomocí budete chytřejší, vyšší i bohatší a že vám odplevelí trávník na zahradě. Republikáni jsou stranou, která tvrdí, že vláda nefunguje, a pak se nechá zvolit a skutečně vám to dokáže.“
Smysl pro humor nepatří úplně k silným rysům dnešní nepatrně přepjaté doby, autor textu by se ostatně nejraději vsadil, že výše citované věty mnoha současným čtenářům ani vtipné nepřijdou. Co třeba tohle: „Dobrá zpráva je, že podle Obamovy administrativy zaplatí rozpočtový schodek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu