Čtyřikrát přeplavat Moravu – a pak znovu

Kúty jsou první železniční zastávkou na Slovensku po přejezdu česko-slovenské hranice. Na malém nádraží se koncem srpna začali objevovat jednotlivci i rodiny putující z válkou zničené Sýrie. Přespali, odpočinuli si, pak šli nebo jeli dál na své trase vedoucí přes Česko do vytoužené země uprchlíků, Německa.

Teď, druhou listopadovou středu navečer, na nádraží nikdo nepolehává, jen na zahrádce nádražní restaurace posedává osm mužů, od pohledu migrantů, a povídají si arabsky. Přišli si sem jen posedět. Jejich stávajícím domovem, do kterého se za chvíli odeberou na večeři dovezenou ve várnicích Červeným křížem, je stanové městečko asi tři sta metrů od nádraží.

„To jim tu postavila naše vláda, protože se tu začínali moc hromadit, když Češi zavřeli hranice,“ vzpomíná zaměstnanec železnice na chvíli, kdy koncem září začalo Česko hlídat zelenou hranici a zavedlo důkladné kontroly na přechodech. „Nevadí nám, jsou to klidní, unavení, normální lidé, zvykli jsme si,“ dodává železničář.

Uzavření hranic napnulo vztahy mezi Českem a Slovenskem, scházejí se premiéři, policejní prezidenti i ministři vnitra obou zemí, slovenské sdružení kamionové nákladní dopravy hrozí blokádou na hranici a Syřané ze stanů se pokoušejí najít nové cesty, jak českou překážku na své 2500 kilometrů dlouhé cestě překonat.

Rukama i nohama

Patnáct velkých stanů tu v době návštěvy Respektu stálo přesně týden. Policie po pár dnech natáhla kolem plátěné osady policejní pásku: dál už zvědavci nesmějí.…