V Kyjevě mi to došlo

Pane premiére, jaké to je vést zemi v době války v Evropě?

Dokud válka a s ní spojené důsledky nenastaly, nikdo z nás si to nedovedl představit. Jednak zuří kousek od nás a vede se i zbraněmi, které na nás mají bezprostřední dopad – jako jsou uprchlické vlny a podobně. A vedle střetu na bojišti je tu ještě válka energetická, ekonomická, kterou Vladimir Putin, respektive Rusko, vede proti Evropě. S tím vším se musíme vyrovnávat. A možná nám to připomíná, že ani bezpečnost, ani svoboda, demokracie a prosperita nejsou věci samozřejmé, přestože jsme se jim uplynulých třicet let těšili. Musíme dělat vše proto, aby to tak bylo nadále.

Dnes, když spolu mluvíme, jste se vrátil z Kyjeva, kde jste od začátku války byl už podruhé, nyní v širším týmu šesti vládních kolegů. Co jste díky návštěvám zjistil, co byste se nedozvěděl po telefonu z Prahy?

Těch věcí je víc. Něco jiného je třeba vidět domy zničené střelami v televizi a něco jiného je vidět tu zkázu na místě. Lépe pochopíte tu situaci i atmosféru, ve které tam lidé žijí. To je nenahraditelná zkušenost. Když jsem v půlce března navštívil poprvé Kyjev, bylo to město, kde skoro nikdo nebyl. Kyjev byl v přímém ohrožení, byl obklíčen, hodně lidí z něj odešlo do většího bezpečí. Teď jsem viděl jiné město, je sice terčem pravidelných útoků raket a dronů, ale vrátil se tam život. Lidé se snaží žít normálně, byť je to velmi obtížné. Tohle vše pociťujete, máte srovnání, vnímáte, jak Rusko v cíli dobýt Kyjev neuspělo. A pak je tu rozměr politických jednání mezi Českem a Ukrajinou, kdy vše po telefonu domluvit nejde. Osobní kontakty jsou nutné.

Co jste si teď důležitého, zajímavého řekl s prezidentem Volodymyrem Zelenským?

Řada těch věcí má bezpečnostní dopady, nemůžu vás do toho nechat nahlédnout. Ty rozhovory mají ale i svůj osobní rozměr. Když jsem mluvil s prezidentem Zelenským nebo premiérem Denysem Šmyhalem, došlo mi, že oni v té válce jsou skutečně přímo. A že jejich každodenní rozhodnutí mají dopady na lidské životy, ne na jejich kvalitu, ale doslova na to, jestli jejich spoluobčané přežijí, nebo ne. To je úplně jiná politická dimenze, vyžaduje to jiný přístup. Přijde mi, tak jak jsem s nimi měl možnost mluvit, že nejednají jenom statečně, hrdinsky, ale s ohledem na řečené i velmi racionálně, strategicky. Díky tomu jsou tak úspěšní, a překvapili celý svět. A asi nejvíc Vladimira Putina.

Část lidí v Česku říká, že to není naše válka, že je zbytečné se v ní angažovat, riskovat. Jak je chcete přesvědčovat o opaku?

Vladimir Putin nechce dobýt jen Ukrajinu, ale i nás, válčí i s námi, byť jinými prostředky. Pokud posloucháme dobře, co Vladimir Putin a jeho okolí říká dlouhodobě, tak chtějí vrátit ruskou sféru vlivu do rozměru, který měl Sovětský svaz a jeho říše. S touhle ruskou imperiální politikou máme své zkušenosti a bezprostředně nás to ohrožuje. A je tu i rozměr světového řádu a morální aspekt – to, v jakém světě chceme žít. Nejde přistoupit na to, že si nějaká země vezme kus jiné, vraždí její civilní obyvatele, útočí na infrastrukturu, protože se jí to zachce. Kdybychom na to kývli, příště by se to mohlo týkat nás.

Požadavek označit Rusko za teroristický stát vznesla opakovaně Ukrajina, je to i symbolické gesto. Říkáte, že to můžeme přijmout. Co chcete vy jako premiér?

Já jsem připraven pro to hlasovat. Tohle je zrovna příklad deklaratorního usnesení, které má smysl tehdy, když je pro to silná většina.

Děláme to, co je možné

Andrej Babiš bude bojovat o Hrad, zároveň mu běží soud. Kdyby byl odsouzen za možný úvěrový podvod na farmě Čapí hnízdo, mohl by současného prezidenta Miloše Zemana požádat o udělení abolice – tedy zastavení trestního stíhání. Aby platila, je k tomu zapotřebí i podpis váš nebo vámi pověřeného ministra. Podepsal byste Babišovi abolici?

Pokud by ji prezident Andreji Babišovi udělil, kontrasignaci by ode mě nedostal.

Koalice Spolu podpořila tři prezidentské kandidáty – Petra Pavla, Danuši Nerudovou a Pavla Fischera. Už víte, kterého z nich budete volit vy osobně?

Ty osobnosti se těší podpoře našich voličů a vyhovují naší definici prezidenství: budou respektovat ústavu, prozápadní orientaci, snažit se spojovat společnost a tak dál. Svůj konkrétní výběr si nechám pro sebe, kdybych ho řekl, tak bych vlastně porušil to, co jsme si jako koalice Spolu vytýčili – že naši voliči si mají vybírat mezi těmito kandidáty.

Prezident, stejně jako premiér, může hodně ovlivňovat atmosféru v zemi. Minulý pátek potřetí za sebou demonstrovali v Praze lidé volající po odchodu z Evropské unie a NATO a po přimknutí se k Rusku výměnou za dodávky jeho plynu. V neděli proti nim demonstrovali lidé za Ukrajinu, vystupovali „proti strachu“, který podle nich šíří první skupina. Jak si – nejen jako vrcholný politik, ale i jako profesí politolog – analyzujete, co se ve společnosti nyní děje?

Prožíváme nesmírně těžké období. Vlastně nejtěžší za posledních třicet let naší novodobé existence. Sami jsme začali ten rozhovor tím, že nedaleko od nás je válka. Vidíme, že se kvůli ní výrazně zvýšily ceny energií. Lidé mají strach, co bude. Vyvolává to v nich pochopitelné obavy, jak zaplatí své účty, jak budou žít. Naše vláda dělá kroky pro to, abychom nejistotu zmírnili, abychom nikoho nenechali padnout. Mluvím o zastropování cen, deštníku proti drahotě a dalších opatřeních. Současně je potřeba říct, že tu funguje i velmi aktivně ruská dezinformační scéna, ruská propaganda. Což někteří lidé dál zneužívají pro své osobní nebo politické cíle. Situaci nepodceňuji. A proto jsem byl rád a současně překvapen, kolik lidí přišlo vyjádřit na Václavské náměstí podporu Ukrajině, postavit se proti strachu, nenávisti. To je pro mě velká naděje. Ono není, a to už je poznámka politologa, tak jednoduché jít demonstrovat pozitivně. A vlastně vyjádřit v tomto smyslu svůj názor.