Když se zhruba v polovině koncertu amerického rappera a hudebníka Kendricka Lamara, který vystoupil v Praze minulé pondělí, snesla od stropu na pódium průhledná krychle a v ní se objevily čtyři postavy zahalené do ochranných zdravotnických obleků a masek, nejeden divák mohl poklesnout na duchu. A nemusela to být nutně obava, že cenami ověnčený a kritikou i publikem milovaný umělec rozšířil řady antivaxerů (nerozšířil). Od pandemie, války na Ukrajině a dalších problémů jsme si přece do O2 areny přišli kolektivně na chvíli odpočinout. Byť Lamar samozřejmě není někdo, kdo by nabízel levný eskapismus, ve své tvorbě se nikdy nevyhýbal obtížným tématům, ať už osobním nebo celospolečenským, které zkoumá a analyzuje bystrozrakem rappera-intelektuála.
Hořkou připomínku událostí, z nichž jsme se sotva vzpamatovali (a jiné dál trvají), ovšem nakonec pětatřicetiletá americká hudební megastar přetavila v okamžik radosti a nekomplikované naděje. Z karanténní krychle totiž Lamar odrapoval skladbu Alright ze svého třetího alba To Pimp a Butterfly, která se pro svoje působivé poselství o tom, že vždy existuje světlo na konci tunelu, stala před sedmi lety neoficiální hymnou hnutí Black Lives Matter, novodobým protestsongem a také nejoblíbenější písní Baracka Obamy.
„We gon’ be alright,“ ujišťuje Kendrick pořád dokola v refrénu. „Budem v pohodě. Slyšíte mě? Rozumíte mi? Budem v pohodě.“ Píseň, původně adresovaná afroamerické komunitě, se v pražské aréně, zazpívaná společně z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
