Referendum? Ještě ne.

Byla to šance pro Andreje Babiše, jak se stát ještě hlasitější opozicí. Ze čtyřiadvaceti senátních obvodů měli v sedmnácti své kandidáty, z toho v šesti obvodech uspěli na počet hlasů v prvním kole jako první. Nehrálo se o proměnu většiny v Senátu, výsledky z prvního kola napovídaly, že vládní strany si v horní komoře nadále udrží většinu – i kdyby drtivou část postů nezískaly. Mnohem spíše šlo o interpretaci a symboliku. Andrej Babiš a hlavní tváře jeho hnutí ANO totiž druhé kolo senátních voleb – stejně jako komunální volby – stavěli jako souboj ANO proti vládě Petra Fialy. K tomu jim napomáhal fakt, že na čtrnácti volebních místech stáli politici ANO přímo proti koalici Spolu a obecně proti kandidátům vládních stran. Nakonec však strategie Babišova týmu neuspěla. V sobotu odpoledne bylo jasné, že vládní kandidáti získali 19 senátorů z 27 volných míst.

Částečně se potvrdil hlavní efekt volebního systému do Senátu, na který ANO doplatilo i v minulých volbách. Většinový model v druhém kole vymazává politické kandidáty, které mají na podstatnou část společnosti extrémní názory nebo jsou součástí populistické politiky. A právě tento druhý aspekt, pověst ANO a také ukázněnost tradičních voličů senátních voleb, kteří se spíše řadí k současným vládním stranám, přispěly podle odborníků k tomu, že Andrej Babiš si na „svůj“ seznam připsal nakonec pouze tři politiky, a to v prvním kole zvoleného Ladislava Václavce v Bruntále a minulou sobotu ještě Věru…