Květy voní po lučinách

Na co jste za svou zemi pyšní? Já třeba na nadstavbové dotační tituly 10.1.4. v Programu rozvoje venkova.

Kvetoucí louka je českým archetypem domova. Plná zvonků a kopretin, chrastavců, rozrazilů, pcháčů či pryskyřníků, řebříčků, štírovníků nebo svízelů, možná s orchidejemi a každopádně s kvanty motýlů a sarančat. Barevná, voňavá a bzučící. Statistiky říkají, že naše zemědělství hospodaří na něco více než milionu hektarů luk a pastvin. Jenomže z velké části z nich se stala monotónní pole na trávu. Dostávají velké dávky hnojiv; mnohdy se přeorávají a osévají komerčními směsmi trav a jetelů. Navíc nejhezčí místa často bývají špatně přístupná, takže je majitelé nechávají zarůstat buřinou a křovím. Z květnaté přírody starého venkova se uchovaly jenom kousky.

Ale o ně se umíme postarat lépe než většina sousedů. Pomohla k tomu náhoda. Kvůli úplně jinému účelu stát před lety nechal udělat velmi podrobné mapování přírodních biotopů v Česku. Úředníci posléze porovnali digitální výsledky s rozmístěním zemědělských parcel. A dotyčným farmářům nabídli dotační bonus, pokud se vzdají části výnosů a budou o své kouty kvetoucí krajiny pečovat, jak rostliny, hmyz a ptáci potřebují. Pravidla jsou šitá na míru podle toho, zda jde o kopretinový svah, suché vřesoviště, nebo rašelinný mokřad se suchopýry.

Nejedna nuance by se dala vylepšit. A program nedokáže pomáhat odlehlejším pozemkům, jež papírově nespadají pod zemědělskou půdu. Přesto je hodně užitečný. Farmáři do něj přihlásili…