Karel, nebo Charles?
Čeká Británii barvitý panovník, nebo mlčící sfinga?
Británie tento týden pohřbí svoji legendární panovnici Alžbětu a pro jejího nástupce začnou zajímavé časy. Vzhledem k dechberoucí oblibě zesnulé královny by pro něj bylo vlastně nejjednodušší, kdyby co nejpřesněji okopíroval vše, co Alžběta II. během sedmdesáti let svého panování dělala, v podstatě pouze vyměnil pomyslnou visačku na dveřích Buckinghamského paláce. Tak jednoduché to ale samozřejmě nebude, už jenom proto, že ačkoli je dnes funkce panovníka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ritualizovaná a zbavena výkonných pravomocí do té míry, že ji v deníku The Guardian popsali jako „robotizovanou“, dobře zrežírovaná gesta stále odehrávají lidé z masa a kostí. Ti se ovšem zásadně liší a mění se také okolnosti, za nichž jednají. Alžběta byla od mládí s funkcí spojena do té míry, že veřejnost ani pořádně neví, co se pod jejími klobouky doopravdy skrývalo. V případě jejího syna tomu tak ale není: ve své dosavadní inkarnaci prince Charlese je znám velmi dlouho – a temperament i postoje, které projevil, naznačují, že Británie může od nového krále čekat dramatičtější představení než robotické odehrávání předem určené role.
Ne snad, že by se Karel III. hrnul do úřadu se seznamem reforem. Již dříve prohlásil, že si jasně uvědomuje rozdíl mezi rolí čekatele na trůn a samotným panovníkem. „Představa, že budu pokračovat naprosto nezměněným způsobem, je naprostý nesmysl, protože obě role, obě situace jsou naprosto odlišné,“ prohlásil například v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu