Jsme zachráněni?

Stres ze splašených cen energií střídá úleva. V evropské energetice nastávají rozsáhlé změny a Fialova vláda k nim přidává vlastní, donedávna nemyslitelná opatření v podobě cenových stropů.

Kilowatthodina elektřiny bude od listopadu povinně nejvýš za šest korun, plyn za tři. Vše nad to dorovná za spotřebitele stát, peníze si zkusí aspoň částečně opatřit zdaněním elektráren, naftařských firem a bank.

Půjde o hodně drahou akci, která – kdyby na ni byl čas – by šla v mnoha ohledech vymyslet lépe. To hlavní, co je k ní třeba říct, je ale přiznání si, že rázný krok tohoto typu byl nutný. Zdrženlivost, váhání a řeči o těžké době veřejnost nezklidní a válku nevyhrají.

V nynějším spěchu už se na chystaných krocích sotva něco změní. Ale energetická krize nejspíš ještě nekončí, takže propříště pár tipů, co vylepšit.

Kde jsou úspory?

Zaprvé – pomoc je zbytečně plošná, svezou se i mnozí z těch, kteří by si poradili sami. Řeč je třeba o rodinách s vyššími příjmy v městských bytech, kde je spotřeba energií nižší než v domech. Stejná ochrana všech vypadá spravedlivě, ale zákonitě je velmi nákladná. Příští rok má vyjít na 130 miliard a vládní činitelé na rovinu přiznávají, že za číslo neručí a že ještě může růst. Nové daně ani často zmiňované dividendy z ČEZ vše nepokryjí, bylo by tedy dobré postupovat šetrněji.

Zadruhé – zvolený princip je svým způsobem zvrácený v tom, že nejvíc dostanou ti, kdo nejvíc spotřebují. Chybí přímé pobídky k šetření, navíc větší množství…