Umění říkat „pomozte si sami“

Pro současné české ministry to bylo něco jako maturita z předmětu komunikace. Zadání znělo: jak mluvit s lidmi, kteří vás jako politika nesnášejí a neváhali obětovat sobotní odpoledne s cílem říct, jak vás nesnášejí a že máte sotva rok po volbách vypadnout z vlády.

Řeč je o nedávné protivládní demonstraci v centru Prahy a reakcích na ni. Těsně po protestu se čekalo na odezvu členů kabinetu a největší pozornost se logicky soustředila na „maturanta“ Petra Fialu. Ten plné Václavské náměstí přešel poznámkou, že to celé organizovala ruská pátá kolona. Tím chtěl patrně naznačit, že nejde o partnery, s nimiž by se měl bavit.

S tou pátou kolonou měl pravdu. Akci pomáhali organizovat lidé, kterým imponuje zabíjení a mrzačení ukrajinských dětí. Zároveň ale platí, že vládní politik má v podobných situacích vždycky nastavit vstřícný výraz. Nikoli proto, že by se měl za každou cenu pokoušet se svými kategorickými kritiky domluvit, jak Fialu mnozí poučovali, nýbrž z prozaických důvodů: protože ti lidé platí daně a Fiala tím pádem pracuje i v jejich službách.

Vlídná tvář a vyjádření elementárního respektu vůči jakýmkoli občanům státu přináší politikům i jeden podstatný benefit: snáz říkat nepříjemné věci, aniž by to nutně zavánělo arogancí. Přitom doba energetické krize právě tohle vyžaduje – odvahu říkat nepříjemné věci, nikoli vzdorovitě lidi kolem sebe nálepkovat.

Tou „nepříjemnou“ věcí je i připomínka vlastní odpovědnosti. O té jako by se mluvit zapomnělo nebo se to zdálo…