Papežova zbytečná lítost

Papežovo slovo má váhu. I pro nekatolíky a pro nevěřící. Kromě jejich nezpochybnitelné moci na tom mají zásluhu i muži, kteří tuto funkci v posledních desetiletích vykonávali. V mnohém se jistě mýlili a v těžkých dobách dělali chybná rozhodnutí, jejich mravouka může být leckomu nepříjemná, svou roli duchovních vůdců ale nezdiskreditovali cynismem nebo okatě politickými machinacemi. Je možné jim věřit dobrou vůli, takže když mluví papež, vyplatí se poslouchat.

Tím líp pro Evropu a Severní Ameriku, že současný papež František je z Ameriky Jižní. Pohled jihoamerického intelektuála je pro nás poučný. Dějinná role Spojených států vypadá z Buenos Aires jinak než z Varšavy nebo Berlína. Je mnohem temnější a bezcitnější. Evropané se rádi vidí jako neškodní dobráci, kteří jen rozhazují peníze mezi potřebnými celého světa. Lidé z jihovýchodní Asie nebo Afriky nám říkají, že kromě toho je Evropská unie hodně tvrdý hráč, který umí nevybíravě prosazovat obchodní zájmy své a svých firem. Každý slyšitelný hlas, který nám připomíná, že svět má z různých míst jiné odstíny, je užitečný.

František vcelku často mluví i o válce, kterou Rusko vede proti Ukrajině. Pro evropské publikum to je zvláštní zážitek. Jeho názor, že za válku může i NATO, které „tluče na ruské dveře“, je legitimní. Myslí si to i dost obyvatel Evropy. Je možné se s tímto pohledem přít a argumentovat proti němu. A je dobré vědět, že lidé z okolního světa jsou k Rusku vstřícnější a k Západu nedůvěřivější a mají k tomu…