Rusnokova drahota?

Znepokojivá čísla o zdražování vystoupala minulý týden opět o něco výš. Meziroční inflace zrychlila podle posledního měření Českého statistického úřadu v prosinci na 6,6 procenta, nejvíc za 13 let. Brzy se podle nových prognóz dočkáme inflace přes devět, možná i přes deset procent. Nic takového Česko nepamatuje od konce devadesátých let.

Úspory na účtech tají jako kostky ledu. Obchody přepisují ceníky, aby inflačního černého Petra poslaly dál. V mnohých sílí nutkání říct si o vyšší plat. Česko se ocitá v mimořádně důležité době, ze které je potřeba vybřednout s minimem škod. Centrální banka a nová vláda dělají to, co je v takovou chvíli třeba. Oba postupy se doplňují a shodují v tom, že nepůjde o příjemnou medicínu. Nic lepšího ale k mání není.

Inflace coby následek pandemického otřesu trápí většinu světa, z velké části je do Česka dovezená. Benzin stojí o osm korun víc než loni, kdy kvůli lockdownům nebyl tolik potřeba. Skok v cenách elektřiny a plynu je ještě větší. V mnoha oborech, od autočipů po stavebniny, je vidět, jak pandemie zpřetrhala zavedené obchodní kanály nebo zastavila výrobu. Zboží, které putovalo roky prověřenou cestou, je rázem třeba shánět někde jinde, což obchod komplikuje a tlačí ceny vzhůru.

V Česku jde inflaci naproti fakt, že celkově vzato je peněz mezi lidmi pořád dost. Nezaměstnanost zůstala i přes pandemii nízká, mzdy rostou, úspory lidí v součtu také. Covid leckteré možnosti utrácení uzavřel nebo omezil, do toho stát posílal lidem…