Česko-slovenský papiňák

Je úterý, 23. leden 1990 a před poslance Federálního shromáždění předstupuje prezident Václav Havel. V čele státu je teprve krátce; byl zvolen před necelým měsícem, 29. prosince 1989. Na programu je návrh ústavního zákona o rekonstrukci zastupitelských sborů, jenž má usnadnit odstranění komunistických poslanců a jejich nahrazení lidmi z Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí. Hlava státu využívá zákonodárného práva kdykoli, pokud pocítí tuto potřebu, promluvit k poslancům, a přichází, k překvapení všech, ne s projevem k projednávanému návrhu, ale s vlastní politickou iniciativou. Nicméně tím obchází jednací řád sněmovny a požadavek, který chce přednést, s nikým z předsednictva, výborů či klubů nepředjednal. Nejspíš to vnímá jako byrokratickou zbytečnost ve zcela jasné a v podstatě formální záležitosti, na které by v těsně porevoluční společnosti měla panovat shoda: přichází totiž s návrhem vypustit slovo „socialistická“ z názvu Československá socialistická republika. To doplňuje požadavkem na změnu heraldického znaku republiky a změnu názvu Československé lidové armády vypuštěním slova „lidová“.

Návrh k Havlovu překvapení ale nebyl přijat, oficiálně z procedurálních důvodů. Jádrem problému ovšem ve skutečnosti nebylo vypuštění odkazu na socialismus; nespokojeni byli slovenští poslanci, pro které v názvu Československá republika dostatečně nezazníval důraz na slovenskou autonomii.

Začal se tak hledat ten „správný“ název státu, který by vyhovoval všem…