Uživatelé Spotify by měli vědět, jakou cenu platí za playlisty na míru  

Na začátku příběhu je hudební průmysl v hluboké krizi, který se snaží přežít internetové pirátství. Místo tradičních hudebních časopisů se daří nezávislým blogům a začíná být jasné, že budoucnost neznamená prodávat alba v plastových krabičkách. Nadšenci z nezávislé blogosféry a nezávislí hudebníci myšlenku Spotify podporují, vidí v ní vzpouru a alternativu proti nadnárodním hudebním korporacím. O téměř dvacet let později je Spotify největší hudební streamovací platformou a všechno je naruby: ovládá třetinu trhu, je mnohem více napojeno na technologický průmysl a marketing než na hudební kulturu a nezávislá hudební scéna vnímá službu jako vykořisťovatele, ale není to to jediné, za co Spotify čelí kritice. 

Přestože platforma navenek mluví o rovných příležitostech pro všechny, doporučovací algoritmy zviditelňují superhvězdy a soustřeďují pozornost i tržby mezi malou skupinu mocných. Čím dál víc se ukazuje, že Spotify vychází vstříc velkým vydavatelstvím Universal, Warner nebo Sony, aby si od nich za dobrých podmínek zajistilo klíčový obsah, který přitahuje posluchače. Zvýhodňuje skladby velkých vydavatelů v kurátorských playlistech a rozděluje příjmy z předplatného a reklamy způsobem, který nepřímo zvýhodňuje hvězdy; těží i z toho, že velké labely investují do marketingu a propagace na Spotify, což znamená další příjem. 

Stejně tak se mluví o tajnostech ohledně algoritmického doporučování či hudby vytvořené umělou inteligencí, ale také netransparentního nakládání s daty uživatelů. Aby mohlo Spotify nabízet personalizované doporučení hudby, jímž láká posluchače, musí mít enormní spoustu dat, která se následně stávají i zbožím na prodej. Nehledě na to, že kvůli tomu všemu neodhaluje hudební mapu s novými zvuky, ale snaží se uživatele s pomocí sofistikovaných mechanismů hlavně udržet u poslechu toho, co už znají.