Česko a stipendium

Jeden z nejvýraznějších poslanců poslední dekády Jan Farský, spoluautor důležitých protikorupčních zákonů, udělal velkou chybu. Před říjnovými volbami nepřiznal svůj plán vyjet na osmiměsíční stáž do Spojených států. Oznámil to pouze vedení své strany, voličům ale o cestě neřekl a nechal se zvolit na další čtyři roky. Svůj záměr práci poslance na poměrně dlouho přerušit sdělil až minulý týden několik dní před odletem.

Odezva je drtivá. I lidé, kteří jinak umějí ocenit Farského výsledky, mluví o nebezpečné představě, že se dá důležitá parlamentní práce odsunout na vedlejší kolej a věnovat se vlastnímu rozvoji. Vlivný glosátor politiky Miroslav Kalousek vzrušeně tweetoval o podvodu na voličích a stejně jako mnozí jiní vyzývá Farského ke složení mandátu.

Autor glosy tentokrát pokušení říct, co je „správné“, odolá. Nepřiznat úmysly před říjnovými volbami (Farský už měl žádost o Fulbrightovo stipendium podanou delší čas) byla jasná chyba. Následky osmiměsíční absence ale dopadnou na Farského stranu a jeho voliče, ti se tedy musí vyjádřit (první mohou hned, druzí u voleb).

Spor má však i obecnější rozměr. Z půvabu zahraničních stáží se v posledních třiceti letech naučili těžit lidé nejrůznějších profesí, obvykle aniž by museli opouštět svoji práci. Proč by tedy neměli mít tuhle možnost aktivní poslanci, pokud se dohodnou ve svých stranách a vsadí na to, že voliči tuhle snahu o doplnění vzdělání ocení?

Kritici namítají, že je třeba ukončit mandát a pak se do parlamentu…