Jazyk, o jakém jsem snila

Už jako třináctileté dívky se jí snad při každé jízdě metrem ptali, proč nosí hidžáb. Prý byli jen zvědaví. Po teroristických útocích 11. září se k dotazům na pokrývku hlavy přidala i nutnost ospravedlňovat se za projev své náboženské příslušnosti. Dnes už se ale třiatřicetiletá Kübra Gümüşay, spisovatelka a vědecká pracovnice na Univerzitě v Cambridge, nehodlá omlouvat za to, kým je – ale zároveň za to nechce dostávat kolektivní nálepku. To vše zachytila v knize Sprache und Sein (Řeč a bytí), která se předloni okamžitě stala německým bestsellerem a její anglický překlad vyšel asi před měsícem. Ohledává tu limity jazyka a řeči, ale zejména to, jak být sama sebou ve světě, který pro ni nebyl tak docela vytvořen.

A to v zemi, kde bude jako vnučka tureckých imigrantů vždycky spíš vysvětlovat a odpovídat na otázky než skutečně vyprávět svůj příběh. V knize aplikuje tezi, že jazyk skutečnost nejen popisuje, ale pojmenováváním a kategorizací ji rovněž vytváří. Poststrukturalistická myšlenka není sama o sobě nová, ale v souvislosti s posilováním krajní pravice a rostoucím populismem se právě jazyk i jeho moc v posledních letech čím dál více dostává do popředí akademických i společenských debat. A díky nebývale čtivému a imaginativnímu stylu Gümüşay také ke čtenářstvu, které o lingvistiku běžně zájem neprojevuje. V deseti částečně autobiografických esejích se zabývá jazykovými praktikami, jejichž prostřednictvím jsou jednotlivci zbavováni individuality a rozdělováni do…