Vykoupit se na svobodu

Jedno z nejhorších zemětřesení, které lidstvo kdy postihlo. Epidemie cholery, kterou omylem přivlekli vojáci modrých přileb OSN. Seriál ničivých tornád a cyklonů. Gangy, které zesílily do té míry, že zavraždily premiéra a ovládají velkou část hlavního města. Výčet katastrof, které v posledních letech postihly karibské Haiti, dokresluje osud šikovného tlumočníka, jenž mi v této zemi kdysi pomáhal. Práci najde, jen když přijde další krize a ve větším počtu přijedou zahraniční humanitární organizace. Jakmile jejich projekty skončí, tak je zas bez stálého příjmu – protože normální ekonomika v zemi chycené do pasti permanentní krize nefunguje.

Málokterý stát má tak tragický osud, a to i kvůli kontrastu zoufalé současnosti s velkolepým začátkem. Haiti v roce 1804 vzešlo z jediné úspěšné revoluce černošských otroků proti bělošským (francouzským) pánům. I proto mnou tak pohnula práce deníku The New York Times, který minulý týden zveřejnil výjimečnou, několikadílnou historickou investigaci.

Haitští otroci si totiž vybojovali svobodu, ovšem v roce 1825 se k břehům jejich ostrova vrátily francouzské válečné lodě. S ultimátem, že Haiti musí nejprve zaplatit bývalým francouzským otrokářům miliony franků reparací za ztracený majetek – a tímto „majetkem“ byli v očích Francie i oni, otroci, kteří tedy „reparacemi“ museli vykoupit svou svobodu. Haiti nemělo v tehdejším koloniálním světě spojence, bálo se francouzské invaze – a tak souhlasilo. Potřebné peníze nemělo, zavázalo se tedy…