Naše setrvačnosti

Kromě války na Ukrajině řeší EU další věci, a tak se na schůzku ministrů zemědělství minulý týden dostala otázka chovu opic, hadů, varanů, tygrů a dalších exotických zvířat coby domácích mazlíčků.

Téma vznesla čtveřice menších zemí a zmínily ho v rámci obecné rozpravy ministrů, kdy stát může přijít s jakýmkoli podnětem, který považuje za důležitý. V tomto případě zmíněná čtveřice navrhla, že by bylo dobré na úrovni EU sestavit jeden seznam exotických a vzácných zvířat, která bude možné mít doma místo psa či kočky; chov ostatních by byl zakázaný. Dosud si tuto věc řeší každá země zvlášť, což s sebou nese komplikace při překročení hranic kvůli různým veterinárním předpisům a poskytuje to prostor pašerákům, kteří využívají děr mezi národními systémy.

Převážná většina zemí na návrh reagovala souhlasně. Část pak sice souhlasila, ale s tím, že je třeba udělat studii, co to přinese v praxi. A pak tu byly Polsko a Česko. Polský ministr se postavil rovnou proti, odůvodnil to tím, že nic nového není potřeba. Český zástupce řekl, že dáváme přednost národnímu řešení jako doposud.

Jde o detail, zároveň ale další příklad potvrzující obvyklý rámec. Česká politika už dvacet let tvrdí, že EU potřebuje reformu, když ale někdo s nějakou přijde – jako třeba teď Macron se zrušením práva veta –, jsme proti. Debatu o jednotlivých návrzích pak často začínáme tím, že řekneme „ne“, a teprve, když se to ukáže jako neudržitelné, jdeme se bavit.

U držení exotických zvířat na prostoru bez…