Na shledanou, nebo nashledanou?

Když odněkud odcházíme, případně se s někým loučíme, velí nám slušné vychování, abychom pozdravili. Nejčastěji prostě řekneme „na shledanou“. V ústní formě s tím není problém, někteří ale mohou tápat, pokud mají tento pozdrav napsat. Co je tedy správně: „na shledanou“, nebo „nashledanou“?

Odpověď je jednoznačná. Tento pozdrav se skládá ze dvou slov: předložky „na“ a zpodstatnělého přídavného jména „shledaná“, jediný správný tvar je tedy „na shledanou“. Zpodstatnělá přídavná jména píšeme zvlášť, užívají se pouze nebo převážně s předložkou „na“ a pojí se se čtvrtým pádem, například „na viděnou“, „na slyšenou“, „na vybranou“ či „na srozuměnou“.

Pokud si nejsme jistí, zda psát tento pozdrav dohromady, nebo zvlášť, může nám pomoci, když dáme nějaké slovo doprostřed – „na brzkou shledanou“ či „na šťastnou shledanou“.

Co se ale týká výslovnosti, jsou na území Česka dvě spisovné varianty: [na schledanou] i [na zhledanou], přičemž výslovnost [sch] převládá v Čechách, zatímco [zh] na Moravě a ve Slezsku. Toto rozdělení však neplatí stoprocentně, například v některých větších moravských městech se lze běžně setkat i s variantou [na schledanou].

Jiné je to u pozdravu „sbohem“, který se na rozdíl od výše zmíněných příkladů píše dohromady. Jde totiž o příslovečnou spřežku, tedy slovo, které vzniklo spojením předložky a podstatného jména: „sbohem a šáteček“.

Na rozdíl od smutného a definitivního „sbohem“ je „na shledanou“ poněkud optimističtější variantou, vyjadřuje naději,…