Hon na 2,5 milionu důvěřivých

Najděte si nějakého starého profesora a my vám ho pomůžeme zvolit,“ doporučoval prý v roce 1992 slovenský premiér Vladimír Mečiar mezi čtyřma očima českým politikům, jak mají postupovat při výběru prezidenta. Tehdy ještě volil hlavu státu parlament a Slováci už nechtěli Václava Havla. Čeští politici na něm ovšem trvali a po rozpadu společného státu si Havla odhlasovali.

Nyní nám zbývá necelých deset měsíců do další prezidentské volby a zvolna bobtnající galerii kandidátů provázejí spíš rozpaky. Už se hlásí i „starý profesor“. Kandidovat chce bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Ten proslul tím, že už coby sotva zletilý mládenec před maturitou vstoupil do totalitářské komunistické strany a i po revoluci si uměl udržet pověst konformisty, který se podezřele snadno ztrácí v hodnotách, na nichž je směřování demokratického českého státu postaveno. Zima zaujal například tím, jak se proti svým studentům zastal protiislámských radikálů, kteří si 17. listopadu 2015 pro sebe zabrali pražský Albertov a za účasti Miloše Zemana uspořádali štvavý mítink proti syrským uprchlíkům. Neznamená Zimova kandidatura potvrzení faktu, že se přímá prezidentská volba stává konkurzem na šampiona konformismu? Ať už si na tuto otázku odpovídáme ano či ne, výhodou, a nikoli nevýhodou je fakt, že se do ní může v rámci vymezeného věku přihlásit každý. A to platí bez ohledu na Tomáše Zimu.

Středula v karavanu

Blížící se prezidentské volby jsou samozřejmě důležité. Rozhodnou, jak…