Hranice představivosti

Při psaní o Americe jsem se vždy snažil dávat pozor, abych se nenechal svazovat omezenou představivostí. Člověk si v roce 2006 musel umět představit, že by se černoch skutečně mohl stát prezidentem. Nebo, o osm let později, že by se mohla naplnit parodie seriálu Simpsonovi a ve volbách by skutečně mohl uspět Donald Trump. Tentokrát ale, přiznávám otevřeně, mě imaginace zradila.

Před rokem touto dobou jsem totiž měl za to, že je Donald Trump vyřízený. Že jakmile jednou praskne bublina jeho údajné neporazitelnosti, ztratí o jeho politickou show Amerika zájem. Nedošlo mi, že Trump má ještě jednu možnost, totiž přesvědčit své stoupence, že nikdy neprohrál. To se mu opravdu podařilo. Navzdory absenci jediného důkazu, navzdory skutečnosti, že Trumpova obliba nepřesáhla ani jediný den jeho prezidentování hranici 50 procent, dnes zhruba 70 procent republikánů věří, že Joe Biden vystoupal do prezidentského úřadu podvodem – 40 procent Američanů ho považuje za nelegitimního prezidenta. Lidé, kteří před rokem útočili na Kongres, si nemysleli, že ohrožují letitou demokracii, byli naopak upřímně přesvědčeni, že ji brání. I s ročním odstupem by to pravděpodobně chápali úplně stejně.

Bývalý prezident Jimmy Carter se minulý týden v komentáři děsil čísel, která se ovšem s těmi výše zmíněnými podezřele rýmují: 36 procent Američanů, tedy zhruba 100 milionů lidí, souhlasí s výrokem, podle nějž „tradiční americký způsob života mizí tak rychle, že bude možná nutné k jeho obraně…