Rozkvetlí pozůstalí

Přírodní rezervace mezi Kolínem a ústím Cidliny do Labe právě teď upomínají nejspíš na paletu optimistického impresionisty. Hektary a hektary a hektary fialově či bíle kvetoucích dymnivek – hrubým propočtem mi vychází, že jich tu může kvést plus minus deset milionů. Kvanta žlutých orsejů či sasanek pryskyřníkovitých, bílé sasanky hajní nebo modré violky a plicníky dolaďují koncentraci barev. Lesem prostupuje lehká medová vůně. Pokud chcete v tuzemsku spatřit přírodní spektákl, tady a teď se nespletete.

Zdejší rezervace se ovšem nestarají jenom o jarní barevný koberec. V největším lužním lese země české pomalu přibývá tlejících padlých stromů, kde žijí brouci a další živočichové. Kvůli vzácným motýlům správci na vybraných místech vytvářejí světlinky podobné těm, jaké vznikaly při starodávné technice pařezení. Botanici tu v sedmdesátých letech našli nový druh orchideje, jehož si předtím nikdo na světě nevšiml. Pečlivě se staráme o všechno, co se dodnes uchovalo. Na labských luzích je nicméně pěkně vidět, že ochrana naší přírodě nestačí. Protože zdejší lesy jsou už jenom chudší derivací minulosti. Současnou podobu jim totiž dala c. k. regulace Labe.

Po staletí řeka bývala součástí lesa a les součástí řeky. Klikatící se říční ramena tvořila spleť ostrovů. Po jarních záplavách v prohlubních zůstávaly dočasné tůně. V močálech měli domov mokřadní ptáci nebo vzácnější ryby. S nesvázanou vodou zanikl jeden rozměr z rozmanitosti živé přírody.  Kousek od německého města Dessau –…