Ukrajinci mění Česko

Hesla o krizi, která je zároveň fantastickou příležitostí, se během pandemie stalo klišé, nad nímž část z nás logicky obracela oči v sloup. S příchodem bezmála tří stovek tisíc lidí z válkou zasažené Ukrajiny ale zaznívá motto o tragické situaci, jež zároveň znamená naději, s novou silou. Tato krize totiž v mnoha ohledech rozvolňuje a ještě dále rozvolní některé zavedené „pravdy“: od zabarikádovaného pracovního trhu po absurdně přísné hygienické normy ve školkách. A fakt, že před válkou utekly zejména ženy s dětmi, může vést k tomu, že se celkově posunou podmínky pro pracující matky s dětmi. Jak tedy zatím vlna uprchlíků před válkou mění Česko?

Začít někde znovu. Ale jak?

Dvaatřicetileté Natalje se zlomí hlas, když přijde řeč na její práci. Doma v západoukrajinském Ivano-Frankivsku pracovala jako dětská lékařka. „Mám doma fakt skvělou práci a mám tolik plánů do budoucna,“ říká. „Každý den myslím na to, že se vrátíme domů. Je strašně těžké začínat někde znovu, ale pracovat chci začít co nejdřív.“

Z náročné rovnice práce-bydlení-škola, která je nutná pro zakotvení v nové zemi, má zatím splněnou jen část. Dva synové, sedmiletý Danylo a jedenáctiletý Setoslav, už chodí na českou základku a právě hrají po vyučování se spolužáky fotbal. Rodina (i když neúplná, bez Nataljina manžela, který jako většina ukrajinských mužů zůstal doma) se po krátkém pobytu v Liberci přesunula do Jihočeského kraje. Zatím zakotvili ve vesnici Račov na Prachaticku v penzionu Kateřinský mlýn, který jeho majitelé poskytli ukrajinským uprchlíkům a kde se jim uprostřed přírody velmi líbí, a hledají si stálý byt.

Natalja už se byla zeptat na práci v prachatické nemocnici, kde neúspěšně nabízela svoje zkušenosti i na jiné pozice, třeba zdravotní sestry, chystá se oslovit další zdravotnická zařízení, třeba nemocnici ve Vimperku. „Bylo mi řečeno, že je velmi těžké začít pracovat v českém zdravotnictví. Je prý potřeba mnoho kroků a celý proces trvá tak dva roky,“ říká Natalja. „Jako doktorka tady u vás asi pracovat nemůžu, aspoň ne hned.“ Zkusmo jeden den dělala pokojskou v hotelu a poohlíží se po práci ve výrobních podnicích v okolí, ale pořád doufá, že bude moci znovu léčit děti.

V teorii se Nataljina kvalifikace přesně trefuje do potřeb českého zdravotnictví. Zejména pediatři v Česku chybí dlouhodobě, mezi praktikujícími dětskými lékaři navíc vedou lidé důchodového věku, které nemá kdo nahradit, a jejich potřeba příchodem desítek tisíc ukrajinských dětí ještě dále vzrostla. Podobně se nakonec příchod ukrajinských uprchlíků potkává s dlouhodobou poptávkou celého tuzemského pracovního trhu. Podle ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a expertů však na trhu práce nechybí obvykle uváděných 360 tisíc lidí, ale výrazně méně (je to způsobeno kombinací důvodů, mimo jiné tím, že firmy do evidence dlouhodobě nehlásí reálnou poptávku). „Po různých diskusích a expertních odhadech jsme společně s MPSV dospěli k závěru, že reálně je na českém trhu maximálně 150 tisíc neobsazených pozic,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC a externí poradce ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL). „Ale zároveň platí, že poptávka po lidech zůstává vysoká. Dokonce je podle našich dat vyšší než před začátkem pandemie.“ Firmy poptávají vedle nekvalifikované práce, kterou tradičně vykonávají spíše cizinci, také práci vysoce kvalifikovanou.