O druhém stupni přídavných jmen

„Krátký“ – „kratší“, ale „tenký“ – „tenčí“. O stupňování přídavných jmen se dá říci, že jsme si jej v dětství osvojili tak nějak intuitivně a není to zrovna nejsložitější oblast naší mateřštiny. Přesto se občas i tady najde příležitost k chybování. Existují tedy nějaká pravidla, jak se tvoří druhý stupeň přídavných jmen, zvaný učeně komparativ?

Druhý stupeň adjektiv slouží, jak známo, k vyjádření vyšší či nižší míry vlastností, používáme ho, když někoho nebo něco s někým či něčím srovnáváme: „Biden je starší než Zeman“, „náš dům je vyšší než ten naproti“, „želva je rychlejší než šnek“ a podobně.

Nejčastěji se druhý stupeň přídavných jmen tvoří příponou „-ejší/-ější“, například „smělý“ – „smělejší“, „krásný“ – „krásnější“ nebo „příjemný“ – „příjemnější“. Rozšířená je také přípona „-ší“: „tvrdý“ – „tvrdší“, „sladký“ – „sladší“ či třeba „těžký“ – „těžší“. Některá přídavná jména však mohou mít obě tyto přípony, a tak si můžeme vybrat, které z nich dáme přednost: „snadný“ – „snazší/snadnější“, „hrubý“ – „hrubší/hrubější“, „čistý“ – „čistší/čistější“ a tak dál.

Menší nesnáze mohou nastat při stupňování přídavných jmen zakončených v základním tvaru na „-ký“. Ta se mohou stupňovat pomocí přípony „-ší“, jak už bylo zmíněno výše, nebo jen s příponou „-í“, přičemž hláska „k“ se v druhém stupni mění v „č“, například „lehký“ – „lehčí“, „hezký“ – „hezčí“, „měkký“ – „měkčí“, „křehký“ – „křehčí“ (i „křehčejší“), „trpký“ – „trpčí“ (i „trpčejší“) „vlhký“ – „vlhčí“ (i „vlhčejší“).

…