Když na Čechy a Slováky přišla před čtyřiapadesáti lety řada s ruskou invazí, na rozdíl od dnešních Ukrajinců s okupanty nebojovali, ale ze všech sil proti nim hráli hokej. S ním je ovšem třeba počkat, až jej někdo zorganizuje. To se stalo přesně sedm měsíců od srpnové invaze, tedy 21. března 1969. Ten den se utkali Čechoslováci se Sověty na mistrovství světa ve Stockholmu a sportovní rivalitě byl dán volný průchod v míře, jakou hokej do té doby nezažil. „Jeli jsme tam s tím, že s každým můžeme prohrát, ale Sověty musíme porazit, i kdybychom měli na ledě zemřít,“ vzpomínal později v České televizi kapitán týmu Jozef Golonka.
Československo téměř celá šedesátá léta Sovětský svaz na mistrovství světa v hokeji neporazilo. Změna přišla až v roce 1968, kdy se prosadila silná generace hráčů a mač v počátcích pražského jara skončil výhrou Čechoslováků 5:4. Také v roce 1969 byli Sověti, vedení legendárním trenérem Anatolijem Tarasovem, velkými favority. Čechoslováci ale hráli skvěle, nedovolili vstřelit žádný gól a sami dali dva. Zvlášť ten první, dosažený obráncem Janem Suchým, stál za to. Suchý napřed nastřelil z blízkosti ruského gólmana a pak pohotově dorazil puk do šibenice. Radost byla veliká. Útočník Jaroslav Holík, který už během hry pod vlivem událostí doma ruským hráčům vulgárně nadával, po dosažení gólu křičel na ruského gólmana sedícího na ledě, jestli ví, že má puk v síti, a shora svojí hokejkou bušil do kovové konstrukce branky. Další hvězdný forward Václav…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu