Z letiště jsem byl zpočátku nervózní

Jak se do programu Knihovny Václava Havla promítá závazek k jeho odkazu?

Důležitou věcí je, že Václav Havel nebyl jen politik, potentát. Žil bohatý dobrodružný život umělce, dramatika a politického vězně. Takže lze nabírat z nejrůznějších zdrojů. Nedávno se třeba našla jeho reportáž líčící okamžiky, když je policajti sebrali s prvním prohlášením Charty 77. V Dálkovém výslechu k tomu napsal: „Asi stostránkovou reportáž jsem někam ukryl. Už dávno nevím kde, ale třeba se to najde.“ No a nedávno se to našlo v pozůstalosti Zdeňka Urbánka. Vydali jsme knihu, která je pár týdnů venku. Je to zábavné, dobrodružné.

Činnost knihovny tedy není omezena v tom smyslu, že byste si říkali: Tohle už se k odkazu Havla nehodí?

Ne, vůbec. Nevytváříme mauzoleum, takže tady není žádné omezení.

Jak tedy pojímáte návaznost na Havlův odkaz?

K Havlovu odkazu patří lidská práva, takže nejvíc pořadů o Bělorusku a Ukrajině je tady u nás. Ukrajinci říkají knihovně „Ukrajinskij dom“. Ale zároveň je tu poloha Havla jako umělce, bohéma. Tedy to zábavné.

Osobnost Václava Havla máme jako živou inspiraci, protože ať to jsou jeho divadelní hry, zmíněná nalezená reportáž nebo se k němu odkazují čínští disidenti, tak si nemusíme vymýšlet, co z Havla uděláme. To téma je nepřetržité. Třeba když mladí experimentální básníci ze Žatce a z Loun odkazují na Havlovy experimentální básně Antikódy…