Mít kliku

„Řidič měl velkou kliku, že při smyku na zledovatělé silnici nenarazil se svým autem do mostního sloupu.“ „Student měl kliku u maturity.“ „Měli jsme kliku na počasí, celý týden bylo nebe bez mraků.“ Měli jsme tedy štěstí. Co má ale klika společného se štěstím?

Rčení „mít kliku“ ve skutečnosti vůbec nesouvisí s držadlem, které slouží k otevírání a zavírání dveří, vrat či oken. Nemá ani nic společného s natáčecí klikou u auta nebo klikou u mlýnku na kávu. Není to nic takto konkrétního, jde o přenesený význam slova, jímž se také označuje štěstí. Nahlédneme-li do Slovníku české frazeologie a idiomatiky (1994), dozvíme se, že toto úsloví znamená „mít štěstí a vyváznout, uniknout beze škody, zkázy, zranění apod.; mít štěstí a úspěch, zdar“.

Kdo si však myslí, že „mít kliku“ je původní český frazém, ten se mýlí. Do češtiny totiž pronikl stejně jako celá řada jiných výrazů z němčiny, přesněji řečeno z „das Glück haben“, což je doslova „mít štěstí“. Německé slovo „Glück“ si Češi upravili nebo spíše zkomolili na „klika“. Jak je vidět, některé germanismy se v češtině zabydlely tak dokonale, že dnes už většinu lidí ani nenapadne, že původně jde o výrazy německé.

Zajímavé je i to, že „kliku“ kromě němčiny převzali naši předkové také z francouzštiny. Tam ale má „la clique“ odlišný význam – označuje uzavřenou neformální skupinu jednotlivců, kteří se navzájem podporují při prosazování svých často sobeckých zájmů. Neváhají při tom sáhnout po nedovolených nebo skrytých…