Za hranou

Když se třikrát spálíte, budete mít plán, jak se tomu napočtvrté vyhnout. Česko si ho ohledně covidu nevytvořilo. Znovu se to ukázalo v minulém týdnu, kdy vláda ze dne na den zavřela noční kluby nebo vánoční trhy. Co jí bránilo, aby s předstihem několika týdnů řekla, že k tomu dojde například tehdy, když počet covidových pacientů v nemocnicích přesáhne šest tisíc? Kdyby to udělala, ušetřila by obchodníkům alespoň zbytečné nákupy zboží. Rostoucí čísla dokážou sledovat sami.

A ta nevěstí nic dobrého. Už zase jsme „best in covid“ – v míře šíření infekce celosvětově hned za Slovenskem. Máme teď nejvíc případů nemoci za celou dobu pandemie, umírá více než 100 lidí denně. Převoz pacientů mezi nemocnicemi již začal, zahlcení zdravotnického systému a nástup „válečné medicíny“, kdy ideální péče není dostupná všem, je jen otázkou času a situace bude ještě horší než na jaře.

V takové krizi by vedení státu mělo mentálně poodstoupit, zkusit se na problém podívat z větší dálky a navrhnout nějaké radikální řešení. Vláda jej – alespoň z dlouhodobého hlediska – vidí v plošném očkování povinném buď pro všechny, nebo pro lidi starší šedesáti, případně padesáti let. Má k němu přistoupit?

Rozklad soudržnosti

Příběh dosavadní obrany Česka proti současné vlně epidemie lze převyprávět následovně: stát v těžké situaci prohlásil miliony neočkovaných lidí za občany druhé kategorie a upřel jim tak samozřejmé věci, jako je vstup do restaurace, kina nebo ke kadeřníkovi. Z hlediska…