Ďáblovo lano

Jméno farmáře a obchodníka Josepha F. Gliddena (18. ledna 1813 – 9. října 1906) ve zdejších končinách nikomu moc neřekne. Ve Spojených státech však rezonuje. Nejen proto, že je ztělesněním amerického snu, kdy se díky dobrému nápadu, který si nechal patentovat, stal na sklonku života jedním z největších boháčů v zemi, a je po něm dokonce pojmenováno městečko v Iowě. Zprostředkovaně se objevil i na plátně: byl inspirací pro postavu „prodavače ostnatého drátu“ v třetí části sci-fi režiséra Roberta Zemeckise z roku 1990 Návrat do budoucnosti. Jeho patent je totiž právě „obyčejný“ ostnatý drát, na kterém ovšem velmi zbohatl. Vlastnil několik továren, prodával licence, byl viceprezidentem banky, ředitelem Severozápadní železnice, vlastníkem novin, a v roce 1876 dokonce kandidoval na demokratického senátora ve státě Illinois.

Jeho výrobek znají všichni. Může být dobrým sluhou, ale také zlým pánem, či dokonce symbolem zla v podobě koncentračních táborů nebo železné opony. Ostatně už severoameričtí indiáni ostnatý drát nazývali „ďáblovým lanem“. Cesta k tomuhle prostému vynálezu, který měl sloužit na rozlehlých severoamerických pláních s nedostatkem dřeva coby způsob levného oplocení rančů pro chov dobytka, přitom kupodivu nebyla jednoduchá. Hlavu nad tím, jak upevnit ostny přímo na drát, si lámalo více „vynálezců“ – do současnosti bylo podáno přes 570 patentů a existuje přes 1500 druhů ostnatých drátů.

Jako první je zmiňován…