Chceme ještě zkusit bojovat

Moc dobře znám bezmoc pečujících lidí, kteří chtějí mít svého blízkého na konci cesty doma a není to možné,“ říká ředitelka plzeňského mobilního hospice Domov Jana Červánková. Před šesti lety ho zakládala, protože sama nesehnala odpovídající pomoc pro svou babičku. Na konci listopadu ovšem její hospic s poskytováním služeb pro dospělé nevyléčitelně nemocné pacienty skončí, nemá totiž peníze na lednové výplaty zaměstnancům. Z původního týmu 30 lidí tak zůstane pouze trojice sester a dva lékaři, kteří budou dále poskytovat hospicovou domácí péči dětským pacientům a rovněž terénní odlehčovací služby pro všechny věkové skupiny. Na území Plzeňského kraje tak zbude jen jediný mobilní hospic pro dospělé na Tachovsku, který však péči o všechny klienty z Plzeňska pokrýt nestačí. Další možností pak jsou už jen služby kamenného Hospice svatého Lazara v Plzni.

Bez podpory se neobejdeme

Situace začala být pro Domov podle ředitelky vyostřená už letos na jaře, jenže tehdy to vypadalo, že se ji díky darům a individuální dotaci od města a kraje podaří zvrátit. Žádost o dotace však nebyla úspěšná a sponzoři a dárci, na jejichž pomoci většina mobilních hospiců obvykle závisí, si v důsledku koronavirové pandemie nemohli dovolit být stejně štědří jako v uplynulých letech. „Je rozdíl, když vám firma dá 100 tisíc, nebo pět, z toho několikamilionový rozpočet poskládat nejde,“ konstatuje Červánková s tím, že firmy mají samy co dělat, aby přežily. Navyšovat ceny svých služeb Domov z…