Sny o vojácích

Následujícímu tématu se budeme důkladněji věnovat ve speciálním vydání Respektu, které chystáme na konec listopadu a budeme ho věnovat některým sporným bodům západní debaty. Nicméně, proč trochu neochutnat už teď, zvlášť když se v Glasgow právě diskutuje o snaze stabilizovat planetární klima.

Že se Američané nedokážou dohodnout na společném postoji ke klimatickému průšvihu, je známá věc. Domluvit se nedovedou stoupenci republikánů s voliči demokratů, poštěkat se ale umí i demokraté mezi sebou. O tom, jak centristický demokratický senátor zablokoval klimatickou legislativu vlastní strany, takže Joe Biden dorazil do Glasgow s (polo)prázdnou, jsme na tomto místě ostatně psali už minulý týden.

Co ale, když existuje řešení, tedy způsob, jak názorovou propast překlenout? Zní to fantasticky, britský novinář a profesor Anatol Lieven však určitou představu má. I v Americe (nebo Británii) totiž stále ještě existuje instituce, která má nadstranickou autoritu. Jedná se o ozbrojené síly. Čtete správně, armáda, vojáci, silové složky, jež si obvykle s řešením civilních problémů nespojujeme.

Žádný strach, nebude následovat výzva k vojenskému převratu, britský autor v knize Climate Change and the Nation State (Klimatická změna a národní stát) pouze doporučuje, aby třeba americká armáda vstoupila vahou své autority do americké diskuse. Kdyby to udělala, mohl by se vzhledem k její pověsti střed amerického veřejného mínění rychle sjednotit.

Jenže myslí si vojáci něco o…