Použiju Scottovy lyže – musí dokončit svou cestu – a také ji dokončí,“ zapisuje si 12. listopadu 1912 do deníku Tryggve Gran. Necelých dvacet kilometrů od antarktické základny právě nalezl mrtvé tělo Roberta Falcona Scotta, muže, který v lednu téhož roku prohrál závod o dobytí jižního pólu s Norem Roaldem Amundsenem a na zpáteční cestě zahynul. Námořního důstojníka a zvídavého badatele fascinovala Antarktida dlouhodobě: na počátku století tu strávil tři roky zkoumáním tamní biologie a geologie. Už tehdy se neúspěšně pokusil (spolu s Ernestem Shackletonem) jižní pól zdolat. Roku 1910 se vrátil s lodí Terra Nova se stejným cílem a ambiciózním vědeckým programem. Dosáhl dílčích úspěchů, ale prohrál hlavní „závod“ – ve který se v atmosféře přelomu století proměnilo (nejen) dobývání jižního pólu.
Motivací expedic byl vědecký přínos, stejně jako sláva dobyvatelů a jejich národů. To platilo i pro Scottova „protivníka“ Amundsena. Jeho cílem byl původně sever, ale když se dozvěděl, že ho předběhli Američané, rozhodl se plout ke břehům Antarktidy a dobýt pro Norsko prvenství na jihu. Cestu započal o tři týdny dříve než Scott a zvolil kratší trasu, která byla zároveň pohodlnější pro psy. Ty Amundsen vnímal také jako zdroj potravy, z dvaapadesáti se jich vrátilo jen jedenáct. Scott byl v tomhle menší pragmatik a měl jich mnohem méně, protože si jako tažná zvířata vybral i nevhodné poníky. Scottovi muži také trpěli nedostatkem potravy a kurdějemi, na rozdíl od Amundesonovy výpravy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu