Když vítěz bere vše

Profesor ekonomie Richard Florida se jednoho slunného dne procházel po kampusu Carnegie Mellon University v Pittsburghu, když na trávníku zahlédl extravagantního studenta, jak si se skupinkou dalších lidí hází s létajícím talířem. Po chvíli vyšlo najevo, že jeho spoluhráči jsou náboroví pracovníci z jisté softwarové firmy, kteří sem přiletěli až z dalekého Austinu – a frisbee představovalo jakési neformální námluvy. Florida zprvu nechápal, co firma viděla na mladíkovi, který „působil jako typický flákač“. Ke svému překvapení se však dozvěděl, že jde o nejnadanějšího programátora z ročníku, který s texaskou firmou právě podepsal lukrativní smlouvu.

Proč takový talent vymění Pittsburgh s jeho historií, řadou muzeí, operou a fotbalovým i hokejovým klubem za mnohem menší Austin bez podobných institucí, zeptal se ho. A odpověď ho zaskočila: kromě zajímavé práce nabídka mladého potetovaného muže přesvědčila právě proto, že je z Austinu. Podle něj šlo o pulzující, etnicky pestré a tolerantní město plné mladých lidí, kde působí skvělé alternativní kapely, v centru je plno kaváren i galerií a kolem krásná příroda. „V Austinu můžu mít kromě práce taky život,“ shrnul to.

Následně si Florida uvědomil, že tento příběh nebyl ojedinělý: nejlepší absolventi z Pittsburghu stále častěji odcházeli do kalifornského Silicon Valley, technologické startupy vzniklé při univerzitě zase přesídlovaly do Bostonu s odůvodněním, že pro mladé programátory nabízí město na pobřeží lepší životní styl.…