Kdo má nejlepší program

Zvednout důchody, ulevit rodinám s dětmi, přidat učitelům, zrušit vstupné do muzeí, stavět domovy pro seniory a poslat zubaře všude tam, kde dnes chybějí.  Jednu z možných cest, jak psát volební program, letos Andrej Babiš dotáhl se svým týmem téměř k dokonalosti. Pojal ho jako co nejširší soupis slibů, které dobře zní, aniž by voličům komplikoval hlavu tím, že v realizaci a financování může být leckde háček.

V průzkumech Češi uvádějí, že volební programy jsou pro ně navzdory emotivní kampani a čím dál větší roztříštěnosti sdílené reality pořád hlavním kritériem, jak se za měsíc u voleb rozhodnout. Program hnutí ANO je v tomto ohledu dobrou lekcí, jak letošní stranické závazky číst. Zaprvé – s rezervou. Tendence slibovat hezké věci a zamlčovat ty problematické tu byla vždy. Příští vládnutí ale bude ztíženo víc než kdy dřív chatrným stavem státní pokladny.

Všechny relevantní strany včetně ANO dávají ve větší či menší míře najevo, že si tento limit uvědomují, ale zároveň ho ve větší či menší míře ignorují. V programech lze najít závazky, že státní finance budou z dnešního vychýleného stavu vráceny do normálu, dají se u nich většinou najít i konkrétní termíny a číselné cíle. Podmínkou jejich splnění by však bylo víc šetřit než utrácet, což nenavrhuje nikdo. V praxi se tedy dají čekat dva scénáře – ze slibů bude buď třeba slevit, anebo se stát bude dál zadlužovat, byť třeba menším tempem než v posledních letech. Případně lze tyto dvě možnosti kombinovat, což je ze všeho nejpravděpodobnější.

Zadruhé – programy často pracují s velkým zjednodušením. Místo promyšlených řešení se v nich místy objevují jen nahozené nápady nebo záměrně vágní teze, kde strany s konkrétní úpravou čekají až na případné vládnutí.

Zatřetí – strany už dopředu počítají se vznikem koalic. Při jejich dohadování se budou navržené teze jako vždy rozpouštět v kompromisech, což politici vědí, a tak programy píšou spíš jako menu, ze kterého lze po volbách vybírat a politiku dolaďovat podle potřeby. Zároveň platí, že neexistuje mnoho kategorických postojů, z nichž by strany nechtěly v rámci vyjednávání slevit.

Začtvrté – číst programy nestačí, pro správnou volbu je dobré podrobit svoje favority ještě doplňujícímu testu, jak moc si za inzerovanými sliby v minulosti stáli.

V přehledu na následujících dvaceti stranách jsme nicméně stranické programy vzali vážně a rozebrali deset témat, která považujeme pro další úspěšné fungování země za rozhodující. U každého jsme analyzovali programy čtyř volebních uskupení, jež pokládáme pro nadcházející volby za relevantní – hnutí ANO, koalice Spolu, dvojbloku Pirátů se STAN a sociálních demokratů. Zbylé strany jsme nechali stranou buď kvůli extrémním názorům, velké programové pružnosti, nebo malé šanci cokoli po volbách ovlivnit. Základem jednotlivých posudků jsou stranické programy, u sporných či nejasných bodů jsme zjišťovali podrobnosti u lídrů stran nebo odborných garantů. Každou dvoustranu uzavírá sloupek, kde vyhlídky pro danou oblast shrnujeme.

Rozbor přinesl několik závěrů. Rozhodně není pravda, že by volební klání pokleslo na zcela iracionální rovinu, kde obsah nic neznamená. Je možné najít oblasti, kde strany udělaly v hledání konkrétních řešení velký pokrok (školství) nebo se o něj po letech přehlížení aspoň snaží (bydlení). Velké, ale nereálné sliby kolem penzijní reformy se posunuly do roviny praktičtějších prosaditelných řešení, jež sice budoucí důchody nezachrání, ale aspoň na nich existuje širší shoda.

Stejně tak v programech zůstávají prázdné proklamace, jako je obligátní příslib digitalizace a s ním spojená vidina velkých finančních úspor. Prázdno převažuje i v představách, jak se postavit ke komplikovanějším, ale zásadním otázkám, které budou pro úspěch země dlouhodobě určující, jako je modernizace ekonomiky, zkrocení státního dluhu či ochrana klimatu.

Čtení programů zároveň vyvrací obavu, že by z Česka po nástupu hnutí ANO vymizel klasický politický souboj různorodých idejí a hodnot. Nabídka zůstává pestrá a relativně čitelná, ať už jde o velikost státu a vládních intervencí, nebo o výběr mezi konzervativním a liberálním proudem.

V novém Respektu 37/2021 najdete velkou analýzu programů v deseti  klíčových oblastech: od daní, bydlení a platů až po zdravotnictví a  životní prostředí.